„Má se člověk někdy zastavit a stát? Ještě jsem k tomu nedospěl,“ říká Jaroslav Balvín, autor dvou prozaických knih, Mácha: Deníků a aktuální Lásko, teď! V rozhovoru s Miroslavem Tomkem se kromě nich zastavuje u severočeské literární školy, spojitosti Vladimíra Párala s Michelem Houellebecquem nebo u své záliby v podivínech.
JB
Jaroslav Balvín
Jaroslav Balvín se narodil roku 1981 v České Lípě. Studoval nejprve v Ústí nad Labem, v Praze na Fakultě humanitních studií pak absolvoval obor Elektronická média a sémiotika. Nyní žije v severočeských Litoměřicích. Po skončení studií se věnuje literatuře a souvisejícímu dění profesionálně jako editor bulletinu litoměřické knihovny, od roku 2009 je pak šéfredaktorem Portálu české literatury. Působí také jako publicista.
Druhá kniha mladého českého prozaika Jaroslava Balvína se objevuje více než rok po jeho debutu Mácha: Deníky. Román vychází s doprovodným textem, hrdě oznamujícím, že autor se svým dílem hlásí k tzv. severočeské literární škole. Autorovým průvodcem v literárním světě se stal Vladimír Páral. Je to projev hledání autority, nebo spíše Balvínovy záliby v bizarních postavičkách?
Celý název Balvínovy prvotiny: Mácha: Deníky — Turistický průvodce nás vede k myšlence, zda snad nejde o novou edici Máchova šifrovaného deníku. Ve skutečnosti zde však jde nanejvýš o volnou inspiraci. Autor staví do Máchovy role sám sebe. Hlavní hrdina se silně autobiografickými rysy má být moderním „rozervancem“. Korektor a spisovatel v jedné osobě na sebe bere odvážný úkol — napsat průvodce po kraji Máchových toulek, tedy po Kokořínsku.
Co se vám vybaví, když se řekne Máchovy deníky? Intimní zpověď rozervaného romantika? Srandokaps plný sprosťačinek?
