Beatriz a nebeská těl(es)a je druhou knihou baskické spisovatelky Lucíe Etxebarríi přeloženou do češtiny. Kniha získala v roce 1998 jedno z nejvýznamnějších ocenění ve Španělsku – Premio Nadal – a byla přeložena do více než dvaceti jazyků. Předchozí titul, Láska, zvědavost, prozac a pochybnosti, vyšel v českém překladu v nakladatelství Garamond už v roce 2007.

Pro Lucíu Etxebarríu jsou nejčastějšími tématy závislost na drogách, sex, láska, sexualita a promiskuita, a nejinak je tomu i v této knize. Děj románu se odehrává v Madridu devadesátých let. Hlavní hrdinkou a zároveň vypravěčkou je Beatriz, příběh ale zachycuje osudy tří žen. Beatriz je zamilovaná do své spolužačky a kamarádky Móniky, která je velmi atraktivní, sebestředná a promiskuitní. Je však také manipulátorkou, protože ví, jaké pocity k ní chová Beatriz, a zároveň velmi často střídá milence. Mónica vtáhne Beatriz do světa drog a bohatého nočního života. Ta se po maturitě nervově zhroutí nejen právě následkem drog a nočního hýření, ale i kvůli nenaplněné lásce a špatným rodinným vztahům. Rozhodne se odjet do Edinburghu, kde se spřátelí s Cat, ortodoxní lesbičkou. Po čtyřech letech studií se vrací do Madridu a rodinná situace je horší než předtím. Beatriz se nepodařilo na Móniku zapomenout, rozhodne se ji navštívit v centru pro drogově závislé.

Jak název knihy napovídá, podle Beatriz je život jako vesmír. V jednotlivých kapitolách se vyskytuje několik metafor nebeských těles a jejich srovnání s lidskou existencí. Tato nebeská tělesa do sebe vzájemně vrážejí a tvoří miliony hvězd, které mizí v nekonečném prostoru. Kniha se mění ve sluneční soustavu, Mónica a Cat se postupně stávají Sluncem a Beatriz družicí, točící se kolem nich výměnou za světlo, které potřebuje k přežití. Beatriz sebe samu definuje jako člověka, kterého nezajímá vzhled, je milovnicí duše.

Beatriz protkává své vzpomínky, jež v knize převažují, aktuálními událostmi a výše zmíněnými metaforami. I přes tyto časté časové skoky a posuny má děj návaznost, příběh se odvíjí rychle a kniha je velmi čtivá. 

Na první pohled se zdá, že Beatriz má více záporů než kladů, Extebarría však postavu charakterizuje velice důkladně: čtenář s ní soucítí, když nahlédne do její výchovy, pochopí, že různé její problémy mají příčinu v tom, že dívka vyrůstá ve stínu slavné matky. Beatriz udělá cokoli, aby se zavděčila, těžko ovšem odhadnout, jak vážně bere přátelství Mónica. Počáteční naivita Beatriz se časem mění v netečnost, která se nejmarkantněji projeví, až když jde navštívit Móniku do centra pro drogově závislé.

Lucía Etxebarría v knize poukazuje i na mezigenerační nepochopení, které se zdá být pro španělskou mládež v devadesátých letech minulého století typické. Léta pod vedením generála Franka ve Španělsku se odrazila i ve výchově dětí. Postupně se vytrácí úcta k rodičům, rodinné hodnoty vypadají jinak než za Frankova režimu a také náboženství už nehraje v životech mladých takovou roli jako dřív. Beatriz i Mónica mají pocit, že jim rodiče nerozumí, rodinné konverzace přecházejí v hádky. Jejich přátelé a vrstevníci jsou na tom podobně.

Kniha Beatriz a nebeská těl(es)a je rozdělená do čtyř kapitol, z nichž každá je uvedena citátem z knih čtyř (pro českého čtenáře méně známých) spisovatelek Christiny Georginy Rosetti, Jeanette Winterson, Cristiny Perri Rossi a Donny Tart. I sama hlavní představitelka knihy citáty vytváří, nejvíce jich můžeme potkat v pasážích o vesmíru. Za zmínku stojí například tento: „Nejvíc ze všeho nás nebolí nechat života, ale opustit to, co mu dává smysl.“

Lucía Etxebarría píše jazykem jemným a místy erotickým, její ironický styl se ovšem může místy zdát až útočný. V knize se klade důraz na city postav, především Beatriz a Cat. Obě dívky jsou v jádru velmi zranitelné, dá se snadno vycítit jejich nejistota a zvláště v případě Beatriz i nízké sebevědomí a naivita, slepá důvěra.

Knihy Lucíi Etxebarríi jsou ve Španělsku považovány za feministickou literaturu. Beatriz a nebeská těl(es)a je román o ženách, nejedná se však o typickou „love story“, nýbrž o moderní příběh, ve kterém hrají důležitou roli prvky, které v tradičních románech běžně nelze nalézt – bisexualita či drogy. Nechybí ani napětí vyvolané obchodem s drogami, či věčná nejistota, kterou se Beatriz trápí a kterou Mónica svým jednáním provokuje.