Je docela pozoruhodné, jak málo francouzských spisovatelů se věnuje žánrům jako sci-fi nebo fantasy, a kolik má naopak Francie skvělých a úspěšných sci-fi a fantasy komiksů. Ten nepoměr je tak zřetelný, že jej nelze odbývat poukazováním na to, že některé z nejslavnějších komiksů obou těchto oddychových žánrů vytvořili cizinci – například emigrant z Titovy Jugoslávie Enki Bilal (sci-fi série Nikopol), Polák Grzegorz Rosinski (kresby fantasy Thorgal) či Chilan Alejandro Jodorowsky (scénář ke sci-fi Incal). Zdá se, jako by ohromná rozmanitost a popularita francouzské komiksové scény vtahovala ty nejlepší žánrové autory, francouzské či Francii blízké. Dost možná, že zde nacházejí více šancí a lepší obživu, než kdyby se dali do nerovného boje s početnější a privilegovanější anglosaskou literární produkcí.

Vydávání francouzských komiksů se přitom v Česku příliš nedaří: v letech 2003–2004 to zkusilo ve velkém nakladatelství BB/art, ale nakonec všechny série zastavilo, Thorgala dokonce uprostřed neukončeného příběhu, abychom zůstali u fantasy žánru, který je v podstatě tím jediným, který stojí za to českým nakladatelům opakovaně překládat z francouzštiny. BB/art dokončil čtyřdílnou sérii Trollí války. Mezitím Mot zkusil prosadit parodickou fantasy Donžon, které po uzavření nakladatelství také hrozil konec, než se jí ujalo Argo; takové štěstí už neměla Světla Amalu, jež se dočkala jen dvou pokračování. Zmíněný Thorgal procestoval už čtyřmi firmami, aktuálně jej vydává Albatros. Nicméně Češi jsou zcela nepoznamenaní tak úspěšnými sériemi jako Lanfeust z Troy nebo Kroniky temného měsíce.

Trochu jinak na to nyní jde Crew, nakladatelství donedávna zaměřené hlavně na anglosaskou produkci. Zkusilo to na sklonku loňského roku s legendou z roku 1983: sérií Výprava za ptákem času. A všechny čtyři díly takto uzavřeného příběhu vydalo pro jistotu pohromadě. Sice v menším formátu a brožované (francouzské komiksy jinak mívají zásadně pevnou vazbu), ale pokud tato drobná omezení povedou k vydávání dalších dobrých francouzských komiksů (v případě nedávno vydaného Incalu postupovali v Crew zcela stejně), čtenáři to snadno odpustí.

Jeden z nejslavnějších francouzských komiksů začíná tím, že za stárnoucím slavným rytířem přichází pohledná mladá dívka, možná jeho vlastní dcera, a vybízí ho k výpravě, která má zachránit jejich svět. Což je tradiční klišé odvozené od Tolkiena. Brzy však fanoušek fantasy zjistí, že scenárista Serge Le Tendre si s tímto a také dalšími klišé docela rafinovaně hraje – chvíli se jich drží, aby je vzápětí ironizoval a shazoval, ale pak se k nim zase s jistou dávkou úcty vrátí v nějaké vypjaté scéně. Na cestu se vydává nikoliv mladík, který bude sbírat zkušenosti a objevovat v sobě hrdinu, ale naopak muž už stárnoucí a slavný, který o svou reputaci může spíše přijít – a vskutku: na konci příběhu jej nelze označit za vítěze. Doprovází jej krasavice, jejíž schopnosti nikdo zcela nezná, a pak také mladý maskovaný nekňuba, který ústřední dvojici (později je ještě doplní jejich původně pronásledovatel) převážně překáží, ale jak to tak v důmyslněji zkomponovaných fantasy příbězích bývá, v osudu hrdinů a jejich světa hraje tato postava podstatnou roli, třebas bezděčně.

Tradiční syžet autoři neustále ozvláštňují: počínaje neobvyklými a nejednoznačnými postavami přes košatou zápletku plnou drobných vtípků, odkazů a sarkasmu až ke konci, který rozhodně nelze nazvat happy-endem. Význam slova fantasy zcela naplňuje obludárium podivuhodných národů, nadpřirozených stvoření a všelijaké další havěti, která hlavním hrdinům obvykle nějak znepříjemňuje život, pokud o něj přímo neusiluje. Autoři navíc rozehrávají mikrodramata mnoha vedlejších postav, od těch, které jsou podstatné pro dílčí etapy putování, až po ty, které by línějším tvůrcům posloužily jen jako bezejmenné křoví. Celkový příznivý dojem posiluje i pečlivá, typicky francouzská Loiselova kresba s propracovaným pozadím i detaily. Že komiks vznikal již před téměř třiceti lety, odhalí na první pohled jen znalci.