Anglická klasická knížka Michaela Bonda o medvídkovi, který se jmenuje jako nádraží, kde byl londýnskou rodinou nalezen a poté adoptován, se k nám dostává se zpožděním několika desetiletí. Zatímco anglické děti od roku 1958 znají medvídě pojmenované podle místa nálezu Paddington z dvanácti dílů seriálu, postupně vydávaného také v četných překladech, česky byl vydán teprve díl první s titulem Medvídek Paddington a podtitulem Příběhy medvěda z nejtemnějšího Peru.

Postavička malého medvěda v ošuntělém klobouku je doma v Anglii i ve světě známá rovněž z obrázkového vyvedení na suvenýrech a v podobě hračky – asi jako u nás Krteček Zdeňka Milera. Bronzová socha medvídka sedícího na odřeném kufírku a výrazem „tváře“ i textem na ceduli uvázané kolem krku prosícího o lidskou péči, zhotovená podle jeho prvního ilustračního zpodobnění Peggy Fortnumovou, zdobí dokonce Paddingtonské nádraží. Pohádkové povídání Michaela Bonda je určeno dětem velmi malým, spíše nečtenářům, jimž vyhovuje jednoplánovost vyprávění o medvědích příhodách, dětem, které se rády ponoří do idylicky harmonického prostředí rodiny Fouskových (v češtině) se starosvětsky komponovanými postavami, zkrátka dětem, které ocení happyend, do něhož vyústí každá medvědem iniciovaná katastrofa i jeho prohřešky proti bontonu, stejně jako četná nedorozumění plynoucí z medvědí neznalosti civilizačních vymožeností. Dětští čtenáři totiž bez problémů porozumí jednoduchému humoru, s nímž autor rozplétá nebezpečně vyhlížející situace.

Malý a nejmenší recipient vládne sice představivostí, dovede většinou dekódovat autorské záměry předkládané v podobě nonsensů slovních nebo situačních, rozliší realitu od toho, co se v knize děje „jako“ a dovede se z toho radovat, ale i přesto většinou ocení dílo, v němž nalezne klidnou atmosféru bezpečného domova s milujícími rodiči a se zvířátkem, se kterým je obvykle hodně legrace i tehdy, když to není zrovna medvěd. Při čtení nebo poslouchání osmi „lidských“ příběhů propojených s pohádkovou fikcí, již dílu dodává personifikovaný medvěd, se dostane čtenář na různá, dětem z vlastní zkušenosti známá místa – do obchodu, do divadla, do metra, na výlet nebo třeba na výstavu. Prožije drobná a většinou úsměv vzbuzující dobrodružství, dostane se do situací, v nichž neví kudy kam a do nichž se občas dostává i on sám. S malým medvídkem se tedy může identifikovat, ale častěji k němu zaujme vztah ochranářský, neboť jde o tvora ještě zranitelnějšího, než je on sám.

Kniha Michaela Bonda probouzí dětské libé pocity svou ukotveností v jistotách domova a může se podílet na utváření dětské potřeby pomoci těm, kdo pomoc potřebují nebo „jen“ touží po pohlazení jako osiřelý medvídek, kterého stará medvědí teta s vírou v dobro poslala do světa.