Postava Toma Ripleyho z pěti kriminálních románů Patricie Highsmithové je již – i díky četným filmovým adaptacím – svým způsobem archetypální. Muž, který vynalézavě střídá identity, pohrává si s policií a když nenajde elegantnější řešení, neváhá vraždit – a přesto s ním čtenáři trochu sympatizují.

Poslední Ripleyho příběh pochází z roku 1991 (autorka zemřela o čtyři roky později) a naštěstí nedošlo k tomu, že by jeho sérii někdo prodloužil. Teprve loni přišel americký spisovatel Dan Chaon (nar. 1964) v románu Čekat Vaše odpověď s postavou, která je Ripleym inspirována a navíc invenčně posunuta. Chaon předtím napsal tři knihy: dva povídkové soubory a román, přičemž za první sbírku povídek si vysloužil nominaci na Národní knižní cenu. I ostatní jeho díla si získala značnou přízeň kritiky a Čekat Vaše odpověď významněji uspělo i u čtenářů.

Za uši tahající název má původ v podvodných e-mailech, které čas od času přijdou každému, kdo e-mail používá, a které špatnou angličtinou (v originále se román jmenuje Await Your Reply) či mnohem horší češtinou nabízejí vysokou odměnu za pomoc anonymnímu africkému či asijskému boháči. Jde samozřejmě o podvod a způsob, jak vylákat z důvěřivců peníze. A o podobných podvodech je i Chaonův román. Je vyprávěn ve třech liniích, z pohledu tří osob, které byly z běžného života – přičemž to znamená také obyčejného, všedního až nudného – vytrženi lidmi, kteří je nezdravým způsobem fascinují. Jednou je to bratr-dvojče, jenž svému pomalejšímu a usedlejšímu sourozenci neustále uniká, aby ho pak vždy znovu nalákal k pátrání. Podruhé biologický otec, který se náhle začal zajímat o svého čerstvě dospělého syna, dosud vychovávaného příbuznými, a nakonec světácký nový učitel na maloměstské střední škole, do něhož se zamiluje ambiciózní studentka a uteče s ním do neznáma. Všichni „vypravěči“ (Chaon neužívá první osobu, jen – příslušně omezenou – perspektivu dotyčných) jsou vtahováni do dobrodružnějšího života, zároveň přitom ale začínají porušovat zákon, měnit své identity a postupně se zaplétají i s poněkud ostřejšími kriminálníky. A blíže poznávají jak svého partnera (a možná zároveň protihráče), tak také temnější stránky sebe sama.

Právě využívání falešných identit je jedním z hlavních témat románu. Na rozdíl od Toma Ripleyho se Chaonovi hrdinové pohybují ve věku informačních technologií a bezhotovostních plateb, což jsou podmínky, které nabízejí rozsáhlé možnosti zneužívání cizí nebo zcela fiktivní identity. Zvláště v USA, kde je získání bankovní karty velmi snadné a při placení či výběru hotovosti se kolikrát ani není nutné podepisovat, natož vyťukávat nějaké PIN. Chaon se však konkrétními fintami kyberpodvodníků zabývá jen okrajově a jejich technické detaily nerozebírá. Nepíše koneckonců thriller, ale spíše psychologickou studii lidí, kteří jsou natolik nespokojeni se svým dosavadním fádním životem, že jsou ochotni riskovat až hazardovat.

Čekat Vaše odpověď nicméně prvky thrilleru vykazuje: kriminální vedlejší zápletky, napínavá skladba kapitol i všechno to pátrání a naopak skrývání se. Zároveň jde – hlavně svým závěrem – proti smyslu thrilleru: zatímco u oddechového čtení bývá čtenář ve finále uspokojen dopadením padoucha, zde je znejistěn, když objeví, že muž, kolem kterého se vše točí, není tím očekávaným vyvrhelem, ale tragickou postavou, která sice manipuluje druhými, ale nakonec ji osud vždy nějak ztrestá. Chaon neohromuje ani žádnou rafinovanou zápletkou: kouzlo knihy tkví v tom, že autor tři časoprostorové roviny skládá a prolíná tak vynalézavě, že až do posledních stránek netušíme, zda je mezi nimi časový odstup, či zda se odehrávají současně. Zhruba počátkem poslední třetiny začíná být jasné, kdo a jak všechny příběhy spojuje, přesto má Chaon na čtenáře ještě připravena mnohá překvapení. A může si dokonce dovolit nechat několik motivů a vedlejších příběhů otevřených – soudný čtenář sice zalituje, že se nedozví, jak to s tím či oním doopravdy bylo, autorský záměr je však jiný a zcela zřejmý; v literatuře ostatně tak častý: zachytit svůdné iluze nadějných vyhlídek, jejichž následování se může krutě vymstít. Chaon to dělá vynalézavě, s jiskrou a natolik uvěřitelně, že čtenáře snadno napadne, že by se na místě jeho neopatrných hrdinů mohl – ba chtěl – ocitnout.

K překladu jen dvě titěrné výtky: luxusní „zlatý“ hotel v Las Vegas se jmenuje Mandalay Bay, nikoli Mandelay Bay (v textu je to dvakrát), a když se jeden z hrdinů prochází po vyhlášené lasvegaské ulici, asi by bylo bývalo lepší použít Las Vegas Strip namísto sice také správného, ale mnohem méně proslulého označení Las Vegas Boulevard.