Žili, byli tři bratři. Nejstarší vidlák, prostřední funebrák a nejmladší homosexuál. Neměli společného vůbec nic, takže se moc nestýkali, ale pak jim zemřela matka, což je znovu svedlo dohromady. Shodou okolností byly Vánoce a s nimi přišlo spoustu dalších zvratů a překvapení, ale nakonec všechno dobře dopadlo.

I takhle by se dal stručně zrekapitulovat román Topoly berlínské doma velmi populární norské spisovatelky Anne Birkefeldt Ragdeové (1957). Při svém prvním vydání v Norsku patřil tento román mezi knihy, které se v knihkupectvích rovnají do vysokých štůsků dominujících výlohám a regálům umístěným přímo naproti vchodu. Tady v Česku jeho publikace vypadá o mnoho skromněji a nenápadněji a výše uvedená rekapitulace také nic převratného neslibuje.

Anne B. Ragdeová se také do žádného převratného stylu ani tématu nepouští. Debutovala v roce 1986 knihou pro děti, o čtyři roky později se uvedla i jako autorka prózy pro dospělé. Slávu si vydobyla až v roce 2004 právě knihou Topoly berlínské, která získala mj. cenu norských knihkupců.

Ragdeová svádí dohromady několik těžce slučitelných osudů – jako první se na scéně objevuje chladný majitel pohřební služby Margido, prostřední bratr kolem padesátky s misantropickými rysy. Margida kontaktuje nejstarší bratr Tor, který odmalička žije na rodinném statku v dokonalé syntéze s panovačnou matkou a s trpěným a na pohled slaboduchým otcem. Matka je v nemocnici. Tor si nepřipouští, že by měla něco jiného než obyčejnou chřipku – v jejich letitém soužití není na nic takového jako vážná nemoc místo. Margido ale situaci vyhodnotí realisticky a nakonec zavolají i nejmladšímu bratrovi, který už dvacet let žije v Kodani. Erlend je typický senzitivní gay, který nemá daleko ani k smíchu, ani k slzám. Tuto nezvyklou trojici ještě doplní dcera nejstaršího bratra, kterou Tor náhodou zplodil na vojně a od té doby viděl jen jedinkrát. Nikdo ze zúčastněných není připraven na setkání ani se smrtí, ani s ostatními, a ještě ty Vánoce k tomu. Jako nečekaný dárek se pak pod stromečkem zjeví tajemství, které nastínil už poetický prolog z poválečného léta.

Ragdeová na malém prostoru dobře vykresluje jednotlivé charaktery, přenáší se z mentality prostého sedláka do mentality kodaňského aranžéra zvyklého na luxus s neobyčejnou lehkostí a bez zbytečné ironie. Její respekt ke všem postavám je navýsost sympatický a kontrasty, které vyvolává střídání vypravěčské perspektivy, jsou vyvážené a přitom trefné.

Topoly berlínské jsou prvním dílem volné trilogie o rodině Neshovů, první dva díly byly i dramatizovány norskou televizí. Jejich vysílání v roce 2007 zaznamenalo obrovský úspěch – prvních šest dílů zhlédl skoro milion diváků, což je při čtyřapůlmilionové norské populaci neuvěřitelně vysoká sledovanost. Je proto těžké vyhnout se otázce, co za tímto enormním úspěchem stojí. Kromě dobře srozumitelného příběhu se zajímavou zápletkou a poměrně rychlým tempem se jako velké plus jeví schopnost Ragdeové podat obraz na první pohled neslučitelných světů, které i přesto mají v Norsku své místo: sedlácký život – zdánlivě zaostalý a primitivní – a lesk městského života. Samozřejmě že valná většina současných Norů žije v tom druhém světě a světem prvním buď opovrhují, nebo nad ním projevují nostalgickou shovívavost – a možná právě proto jim může lichotit, že ten jejich svět nakonec i v téhle pohádce převezme žezlo vlády. Pro české čtenáře zůstanou zřejmě největším kladem této knihy slušně vystavěný příběh a jeho nezaměnitelní protagonisté. Nezbývá tedy než doufat, že se celý náklad vyprodá a Kniha Zlín se pustí do dalšího dílu.