Tereziánské křídlo Starého královského paláce, 15. září - 30. listopadu 2010

Barevnými pery ověnčená tvář snědého indiána jako by pokorně klopila oči před mozaikou Posledního soudu nad Zlatou bránou svatovítské katedrály, od níž ji dělí jen pár metrů nádvoří. Nebo ten brazilský domorodec na plakátu shlíží na dlažbu, do jejíchž dlaždic se však neotisknou šlépěje návštěvníků, kteří míří na výstavu v Tereziánském křídle nazvanou České stopy v Brazílii.

Na expozici, která je skutečně ojedinělá šíří záběru napříč zhruba pětisetletou historií vzájemného potkávání osob pocházejících z českých zemí s jihoamerickým kontinentem, hrají významnou roli dvě knižní publikace. První je kniha Afinidades históricas e culturais entre o Brasil e a República Checa (Historické a kulturní svazky mezi Brazílií a Českou republikou), jejímž autorem je historik Prof. PhDr. Pavel Štěpánek PhD. Druhou kniha předního českého fotografa Jindřicha Štreita Braziliáni z Česka, s dvojjazyčným textem, který napsal Kamil Pilatík.

Mezi dalšími tematickými okruhy, v nichž informace mají podobu fotografií, obrazů, předmětů a obsažných textů, lze nalézt například současné hlavní město – pýchu novodobé Brazílie i hospodářsky vražedný počin, kdysi zjevení uprostřed pralesa, dnes především architektonický unikát. Tuto mnohaletou utopii o městě totiž dokázal proměnit ve skutečnost charismatický prezident s českými kořeny Juscelino Kubitchek. A také brazilskou přírodu v podobě, v jaké ji zobrazily malby a fotografie přírodovědce a výtvarníka Jana Dungela (některé z přírodovědných a populárně-naučných knih, které ilustroval, byly oceněny jako Nejkrásnější kniha roku a nominovány na cenu Magnesia litera)

Podstatnou částí výstavy jsou konkrétní příběhy těch, kteří do Brazílie odešli a zůstali v nové zemi nadlouho nebo navždy, před staletími nebo i docela nedávno. Příchozí z českých zemí s sebou přinesli znalosti a fantazii a díky nim pak někteří z nich vtiskli novému kraji svůj obraz. Texty profesora Štěpánka a fotografie nabízejí například zajímavé srovnání české a brazilské barokní architektury a mystiky, z něhož vyplývá, že vidění světa očima umělců 17. a 18. století bylo překvapivě blízké.

Další bohatství příběhů skrývají životy dnešních „braziliánů“. Krajané žijící v Brazílii je vyprávějí prostřednictvím civilních a mimořádně sdělných Štreitových fotografií. Každou z nich doplňuje pár odstavců textu, do kterých se vtěsnaly jednotlivé osudy, prožité na dvou kontinentech. Malé osobní historie, které v určitých okamžicích zasáhly velké dějiny a vrhly člověka zcela novým směrem, vypovídají o všednosti a jedinečnosti každého z těch životů.

Výstava chce nabídnout ucelený obraz jedné z tváří Brazílie, pátého nejlidnatějšího státu světa, které vtiskli výraz i čeští krajané. Je škoda, že tak rozsáhlá expozice nedostala vhodnější prostor. Podlouhlé sály Tereziánského křídla Starého královského paláce, navíc uprostřed přetnuté instalovanými výstavními panely, působí poněkud stísněně.