Známá a oblíbená zadarská básnířka a novinářka Helena Peričić (*1961) vydala souborně sbírku svých krátkých próz pod trochu tajemným názvem Domnana i bijele ovce, která má ale trochu více objasňující podtitul Priče o skr[u]šenosti (Povídky o zlomení/zdeptání). Povídky vznikly a byly uveřejněny především v tisku v letech 1992–2005 a velmi zajímavým způsobem reflektují složité období chorvatské současnosti z pohledu zcela „banálních“ každodenních problémů ve vztazích mezi muži a ženami. Zároveň je možné tuto sbírku vnímat i jako bilanční, Helena Peričić v příbězích do jisté míry shrnuje i svoje názory a zkušenosti ze života ženy v Dalmácii, kde stále dominuje jistý „macho“ přístup dospívajících a dospělých mužů k opačnému pohlaví.

Jednotlivé povídky, je jich celkem jedenáct, se liší jednak vlastní formou – najdeme tu sms povídku ("Što su noću radili Guido i Margherita da Cividale" / Co dělali v noci Guido a Margherita da Cividale), melodrama ("Ždrijebe a vrag" / Hříbě a čert) i vánoční příběh ("Zdravo za gotovo" / Jako samozřejmost) – a také postavou vypravěče – někdy je vypravěčem žena v ich-formě, jindy je vypravěč vševědoucí er-forma, texty však vždy lineárně plynou a jsou místy až „přeplněné“ dialogy vesměs mezi příslušníky opačných pohlaví, a to v polohách manželka–manžel, milenka–milenec, manžel–milenka, náhodný známý–náhodná známá apod., na témata nevěry, nepochopení, netolerance, ale i neschopnosti dostatečně komunikovat či vůbec podstatné tomu druhému sdělit. Hojné jsou citáty klasické světové literatury a dramatu, které Helena Perišić umně vplétá do svých příběhů či jimi konkrétní text uvozuje.

Z povídek je silně cítit ironie, jisté zahořknutí a svým způsobem možná i pochopení, že některé představy a ideje se již v životě asi naplnit nepodaří. Texty jsou zároveň psány velmi citlivě, emotivně, ale nikdy nesklouzávají k hysterickým výlevům či nějakým obviňováním mužského pohlaví z kde čeho. Helena Peričić lehce vybrnkává struny na kytaře mužsko-ženských vztahů a nebojí se občas přitlačit i peprnějším stiskem.

Autorka v povídkách prokazuje talent pro povídkovou tvorbu, kterou může oslovit zajisté širší okruh čtenářů, než svými předchozími sbírkami básní. Zároveň ukazuje, že v Chorvatsku nalezneme i jiné dobré ženské autorky, než je tradiční „silná trojka“ (S. Drakulić, D. Ugrešić, V. Krmpotić) z 80. a 90. let 20. století. Kromě povídek a poezie píše Helena Peričić i fejetony a sloupky do novin, divadelní kritiky i práce odborné.