Lýsiás

Lýsiás

Lýsiás byl řecký spisovatel přelomu 5. a 4. století př.n.l. Narodil se pravděpodobně v Athénách v rodině bohatého přistěhovalce ze Syrákús.

Lýsiás byl řecký spisovatel přelomu 5. a 4. století př.n.l. Narodil se pravděpodobně v Athénách v rodině bohatého přistěhovalce ze Syrákús. Za rok jeho narození udávají antičtí autoři 459/8 př.n.l., ale šlo jen o jejich dohad, dnes se jeho narození obvykle situuje kolem roku 445.

V patnácti letech odešel do řeckého města Thúrií v jižní Itálii, kde žil až do roku 413. Tehdy Athéňané utrpěli drtivou porážku na Sicílii a Lýsiás byl kvůli sympatiím s Athénami z Thúrií vypovězen. Poté se vrátil do Athén, kde žil v postavení tzv. metoika, tj. osobně svobodného člověka, který ale neměl politická práva. Spolu s bratrem Polemarchem vlastnil dílnu na výrobu štítů, která jim během peloponnéské války přinášela obrovské zisky.

Jenže roku 404 Athény prohrály a spartský vojevůdce Lýsandros dosadil k moci krajně oligarchickou vládu třiceti mužů, kteří vstoupili do dějin jako „Třicet tyranů.“ Aby mohli zaplatit žold spartské posádce, rozhodli se členové Třicítky provést čistku mezi bohatými metoiky. Polemarchos byl zabit a Lýsiás unikl jen o vlas. Uchýlil se do nedalekých Megar, odkud všemožně podporoval athénské demokraty v exilu. Ti roku 403 Třicítku svrhli. Mezi vědci se vede zuřivá diskuze o tom, jak přesně byl Lýsiás za své zásluhy odměněn; přinejmenším mu byly odpuštěny některé daně. Nevíme ani to, jestli se domohl svého zkonfiskovaného majetku.

Roku 388, nebo snad 384, pronesl během olympijských her řeč, ve které vyzýval Řeky ke společnému boji proti sicilskému samovládci Dionýsiovi a snad i proti perskému králi.

Zemřel pravděpodobně kolem roku 380/79.

Lýsiás byl především autorem soudních řečí. V Athénách tehdy nebyli žádní advokáti, takže pokud chtěl Athéňan vystupovat před soudem, musel pronést svou žalobu nebo obhajobu osobně. Od jisté doby vznikla skupina profesionálních autorů řečí, tzv. logografů, kteří psali tyto projevy na zakázku. Lýsiás byl mezi nimi daleko nejplodnější, v antice pod jeho jménem kolovalo 425 řečí, z nichž byly za pravé považovány 233. Do dnešní doby se dochovalo 36 řečí připisovaných Lýsiovi, ale autorství mnoha z nich je sporné a z některých máme jen části. Kromě soudních řečí psal i chvalořeči nebo řeči na téma lásky.

Antičtí i pozdější teoretikové literatury oceňovali především jeho jednoduchý styl, který není přespříliš komplikovaný ani nabubřelý, a také jeho charakterizační schopnosti.

Seznam dochovaných Lýsiových řečí (a existující české překlady)

1.: Obhajoba v případu vraždy Eratosthena – §§ 6-27 přel. Ferdinand Stiebitz, in: Antické povídky, Brno 1941; Antika v dokumentech I: Řecko, Praha 1959; Antické novely, Praha 1965; Báje a povídky, Praha 1976 (Antická próza sv. 7).
2.: Pohřební chvalořeč [nad muži, kteří pomohli Korinťanům]
3.: Proti Simónovi (obhajovací řeč)
4.: O úmyslném ublížení na těle [; za koho a proti komu, není jasné] – přel. Karel Hubka, in: Tribuni výmluvnosti, Praha 1974 (Antická próza sv. 5)
5.: Obhajoba Kalii před nařčením z bezbožnosti
6.: Obžaloba Andokida z bezbožnosti
7.: Obhajovací řeč před Areopagem o pařezu posvátné olivy – přel. Josef Černý, VZG Hradec Králové 1884/5.
8.: Obžaloba spoluvlastníků z pomluvy
9.: Obhajoba vojáka
10.: Obžaloba Theomnésta I
11.: Obžaloba Theomnésta II
12.: Obžaloba Eratosthena, člena Třicítky – přel. Josef Černý, VZG Roudnice n. Labem 1893/4.
13.: Obžaloba Agorata [formou předvolání] – přel. Petr Hrubý, VZG Slaný 1897/8.
14.: Obžaloba Alkibiada z opuštění pozice
15.: Obžaloba Alkibiada z odmítnutí vojenské služby
16.: Obhajoba Mantithea [při kontrole jeho úřední činnosti před Radou]
17.: Řeč proti státní pokladně v případu Eratónova majetku
18.: Závěr řeči o konfiskaci majetku Níkiova bratra
19.: Řeč proti státní pokladně v případu Aristofanova majetku
20.: Obhajoba Polystrata
21.: Obhajoba před nařčením z korupce
22.: Obžaloba obchodníků s obilím
23.: Řeč proti Pankleónovi [dokazující, že nebyl Platajan]
24.: Řeč o nevyplácení důchodu invalidovi – přel. Karel Hubka, in: Tribuni výmluvnosti, Praha 1974 (Antická próza sv. 5).
25.: Obhajoba proti nařčení z poškozování demokracie
26.: Řeč o Euandrově způsobilosti k úřední činnosti
27.: Dodatková obžaloba Epikrata a jeho kolegů vyslanců
28.: Dodatková obžaloba Ergoklea
29.: Dodatková obžaloba Filokrata
30.: Obžaloba Níkomacha
31.: Obžaloba Filóna [při kontrole jeho úřední činnosti]
32.: Obžaloba Diogeitóna
33.: Olympijská řeč
34.: Řeč proti změně tradiční ústavy v Athénách
35.: Řeč o lásce (součást Platónova dialogu Faidros) – přel. Antonín Kolář, in: Faidros, 1913; František Novotný, in.: Faidros, Praha 1937, 1948, 1958, 1993, 2000, 2003.