Zdá se, jako by se před Antickou knihovnou otvíraly dvě cesty. Cesta vytyčená tímto svazkem svou náročností vede k rezignaci na snahu oslovit širší okruh zájemců o starověk a k publikování pro studenty klasických jazyků, kterých ovšem stále ubývá.
Pavel Nývlt
Když autor této recenze v minulém čísle Listů filologických ve svém referátu o českém překladu kompletního Polybiova historického díla z pera profesora Pavla Olivy napsal, že by v předmluvách mohly být ve větší šíři pojednány „Polybiovy názory o kauzalitě, o pragmatické historii, o cyklickém střídání ústav či o jeho předchůdcích,“ neměl tušení, že Pavel Oliva právě dokončuje útlou knížku recenzovanou zde. Zda je nyní tato mezera zaplněna, vysvitne na následujících řádcích.
Tato Lýsiova řeč byla zřejmě často opisována už v antice. Tehdejší čtenáře zajímal spíš jazyk a styl díla, maximálně autorova schopnost živě charakterizovat všechny postavy zapletené do případu.
Lýsiás byl řecký spisovatel přelomu 5. a 4. století př.n.l. Narodil se pravděpodobně v Athénách v rodině bohatého přistěhovalce ze Syrákús.