Veijo Baltzar (*1942)

První a nejvýraznější finský romský autor se narodil v sauně na okraji Kuopia. Dětství prožil v Rautalampi, kde kořeny jeho předků sahají až do 16. století. Jeho otec byl negramotný, ale matka naučila všechny děti číst už v útlém věku. Ve čtrnácti letech opustil tradiční rodinné společenství a vydal se s karavanem na Sever, aby okusil, jaké to je „být na cestě“. Po roce putování nejsevernějšími oblastmi země se vrátil domů a koncem 60. let pak zamířil do Helsinek, kde přestože neměl formální vzdělání, brzy zaujal svým nevšedním talentem. Jeho první román Polttava tie (Hořící cesta, 1968) patřil k literárním událostem. Poprvé měla totiž veřejnost možnost nahlédnout do druhdy uzavřeného romského komunity očima romského autora. O rok později následoval román Verikihlat (Krvavé zásnuby) – příběh lásky, nenávisti a krevní msty. Jeho zatím poslední román nazvaný V lásce a válce (2008) líčí dramatické osudy jednoho romského klanu v nacistickém Německu a na pozadí milostného příběhu se vyjadřuje k dlouho zamlčované otázce romského holocaustu. Veijo Baltzar napsal ještě několik dalších románů pro dospělé i pro mládež, více než deset divadelních her, je autorem filmových i televizních scénářů. Kromě literární práce se Baltzar věnuje také divadlu. V roce 1976 založil romskou divadelní skupinu Drom, která v roce 1981 získala cenu za divadelní událost roku.

V roce 2002 stál také u zrodu Mezinárodní asociace romských spisovatelů (IRWA), která sdružuje zhruba 30 romských autorů z celé Evropy a jejímž je prezidentem. Cílem této organizace je posílit pozici romské literatury, jazyka i kultury jako nedílné součásti literatury a kultury světové. Sám prezident k tomu dodává: „Romové si musejí napsat svůj obraz a svoji historii sami. Jen tak se jim podaří oprostit od všech těch klišé a karikatur, které většinová společnost neustále opakuje.“

Veijo Baltzar je na svůj původ hrdý. Silný pocit romské identity a hluboká znalost většinové kultury mu dávají možnost kriticky hodnotit oba tyto světy.