Název románu spisovatelky Eleny Loewenthal Conta le stelle, se puoi odkazuje na knihu Genesis. Abrahám si stěžuje Bohu, že nemá dědice. Nemá nikoho, komu by mohl zanechat svůj majetek. Bůh mu na to odpoví: „Vzhlédniž nyní k nebi, a sečti hvězdy, budeš-li je však moci sčísti? Řekl mu ještě: Tak bude símě tvé“ (Genesis, 15, 5). Conta le stelle, se puoi je příběhem rodiny dědečka Moisé Leviho a jeho četných rodinných příslušníků od manželek, dcer a synů přes vnuky a vnučky až po prapravnuky a prapravnučky, je příběhem jedné turínské židovské rodiny, která se během jednoho století ocitne na čtyřech kontinentech světa.

Jedná se o pravdivý příběh? Ano, kdyby byl býval Mussolini roku 1924 zastřelen, byl by se mohl příběh této rodiny odehrát přesně tak, jak si to autorka přeje. Protože se tak nestalo, odehrál by se nejspíš zcela jinak.

Moise Levimu je dvacet tři let, když odchází, jako Honza do světa, ovšem ne s buchtami v ranečku, ale s károu plnou věcí (hadrů) z rodného Fossana do Turína. Příchodem do Turína začíná příběh jeho obchodu s látkami, ale i příběh jeho početné rodiny, která se během jednoho století rozletí do různých koutů světa. Moise Levi se během života dvakrát ožení, bude mít šest dětí (čtyři dcery a dva syny) nespočet vnuků a vnuček, pravnuků a pravnuček. Nejprve jako hrdý otec bude sledovat, jak se z jeho dětí stávají dospělí lidé, jak nachází lásky a jak se k jeho nelibosti stěhují do různých končin Turína, dokonce i dále. Poté jako hrdý dědeček sleduje podobné osudy i svých vnuků a vnuček.

Postupem času se před námi rozvětví celý rodinný strom. Začátek je u dědečka Leviho, který po svém příchodu do Turína poznává svou první manželku, se kterou má čtyři dcery. Po její předčasné smrti se podruhé ožení s mladičkou Cesirou, která po jeho boku bude stát až do konce jeho života. S Cesirou zplodí dva syny. Jeho dcery dospívají a odchází z rodného domu, z Turína, aby vedly své životy a rozšiřovaly rodinný strom. Tam, kde se setkáváme s novými životy, nám dochází, jak je celý osud rodiny Levi křehký.

Rok 1924 není jediným momentem, kde autorka změnila chod dějin. Rok 1938 je pro Itálii rokem, kdy Mussolini zavádí rasové zákony proti Židům. Pro rodinu Levi je ovšem tento rok jedním z nejšťastnějších. Král Carlo Alberto, (tehdejší král Itálie) abdikuje, aby se tak mohla zrodit italská republika a Angličané se vzdávají svého práva na Izrael a vzniká Izraelský stát.

Turín, kde se narodila sama autorka, začneme již za malou chvilku vnímat jako jednu z hlavních postav celého příběhu. Když sem Moise poprvé přijde, nestojí ještě ani Mole Antonelliana. V této době se ještě počítalo i s tím, že z ní bude nová turínská synagoga. V těch letech, kdy Moise přichází do města, král Carlo Alberto vyhlašuje náboženskou svobodu a zaniká i židovské ghetto. Přesto se Moise Levi usídlí právě zde, v bývalém židovském ghettu, v ulici Maria Victoria, která se hned stává srdcem celé Moiseho rodiny. Jedna z dcer se svým manželem odstěhuje za brány města, „na venkov“, ale záhy už i do těchto končin jezdí tramvaj a není to vlastně již tak daleko. Podobně jak se rozrůstá Leviho rodina, roste před námi i Turín.

Není to pouze Turín, který nám připomíná, že se pohybujeme na severu Itálie v regionu Piemonte, ale je to i dialekt používaný jednotlivými postavami, který čtenáři neitalského původu častokrát zamotá hlavu (troufám si tvrdit, že i leckterý Ital si s ním nebude vědět rady).

Příběh se zdá být jednoduchý. Jednoduchý by mohl být, kdyby byl fašismus, tak jak chce autorka, trval pouze od roku 1922 do osudového dne roku 1924, kdy je Mussolini zastřelen. Čtenář si díky příjemnému vyprávěcímu stylu autorky nechce tento fakt připustit. Během příběhu jsme ovšem neustále upozorňováni, že se jedná o příběh více či méně pravdivý. Na konci se nám pak autorka přizná, že příběh psala tak, jak by ho chtěla vidět, kdyby chod dějin byl poněkud jiný. Kniha je věnovaná všem těm, kteří prožili hrůznou skutečnost. Těm, kteří se již nevrátili. Těm, kteří svůj životní osud překonali jeho vyprávěním ale i těm, kteří o něm raději mlčeli (jako autorčina babička). Elena Loewenthal se snažila postavit život do středu, kde smrt vše zničila.