Švýcarská frankofonní literatura přišla v roce 2009 o dva nejznámější spisovatele: v lednu zemřel ve věku 92 let Maurice Chappaz (1916–2009), v pátek 9. října během veřejné literární debaty náhle skonal 75letý vaudský spisovatel Jacques Chessex (1934–2009).

Smrt Jacquese Chessexe se odehrála, na rozdíl od jeho valaisanského literárního kolegy, veřejně: po vášnivém výstupu jednoho z účastníků literární diskuze v městské knihovně v Yverdon-les-Bains, který hovořil na téma Roman Polanski a jeho kauza. Událost šokovala o to víc, že v sobě obsahovala jakousi mystickou zákonitost, jako by byla shrnutím lakonického konstatování „Jak žil, tak zemřel.“

Jacques Chessex, označovaný někdy za „poustevníka z Roprazy“, měl ve skutečnosti k postavě izolující se od života hodně daleko. Byl naopak velmi angažovaným spisovatelem, aktivně se účastnil veřejného života, vyjadřoval se k politickým a společenským událostem, nebál se ostrých výměn názorů a neváhal přistoupit ke slovním útokům, až už v kavárnách, či na stranách tisku. Mezi známé veřejné rozepře patří například vydání jeho pamfletu Avez-vous jamais giflé un rat? (Nikdy jste nedali pohlavek kryse?, 1999), který byl odpovědí na kritický esej lausannského učitele Charlese-Edouarda Racina.

Jacques Chessex působil 25 let jako profesor na městském gymnáziu v Lausanne, což mu umožnilo navázat řadu kontaktů. Měl známé a přátele mezi vydavateli či novináři, kteří mu pomáhali kultivovat image angažovaného autora, znalce švýcarské literární scény. Chessex se hlásil k tradici švýcarské frankofonní literatury, spisovatele jako Ramuz, Roud, Cingria bral za své kolegy a vzory, často se na ně odvolával a pravidelně připomínal jejich vliv a význam.

Jacques Chessex byl rovněž jedním z mála švýcarských autorů, kteří se dostali do širšího povědomí francouzských čtenářů. Za román L’Ogre (Obr, Grasset, Paris 1973) získal v roce 1973 prestižní Goncourtovu cenu, jež mu vynesla uznání doma i ve Francii.

První sbírku básní vydal Jacques Chessex ve svých dvaceti letech. Po ní rychle následovaly další tři. V roce 1956 spáchal jeho otec, historik Pierre Chessex, sebevraždu. Tato tragická událost, k níž se autor později neustále vracel, nezvratně poznamenala jeho další tvorbu. I proto bývá Jacques Chessex zjednodušeně charakterizován jako spisovatel smrti, tajemství a erotiky. V jeho díle najdeme autobiograficky a biblicky laděné motivy, smyslné postavy pronásledované výčitkami a fascinované smrtí. Celá Chessexova tvroba se vyznačuje tragickým viděním světa a člověka, jeho vztahu k určitému místu.

Z prozaických děl Jacquese Chessexe je nutno vzpomenout jeho prvotinu La tête ouverte (Otveřená hlava, Gallimard, Paříž 1962), za niž v roce 1963 získal Schillerovu cenu, a především La confession du pasteur Burg (Vyznání pastora Burga, L’Age d’Homme, Lausanne 1967) – jde o literární variaci na oblíbené autorovo téma rozporu mezi lidskou smyslností a morálními zásadami. Vystupuje v ní pro Chessexe typická, v protikladu k pouze skečovitým ženským postavám psychologicky bohatě vykreslená postava muže, která je jeho vlastní projekcí. Tento motiv Chessex propracoval ještě výrazněji v próze Jonas (Grasset, Paříž 1987), kde autor líčí své zkušenosti s alkoholem.

V roce 1998 vydalo nakladatelství Bernarda Campiche souborné vydání jeho poezie ve třech svazcích: Poésie I, Poésie II, Poésie III (Bernard Campiche, Yvonand 1998).

Jacques Chessex za sebou zanechal desítky literárních děl – kromě románů, povídek a autobiografických próz publikoval i řadu esejů, například o různých osobnostech kultury a rodném kraji, jako je např. Portrait des Vaudois (Obraz obyvatel kantonu Vaud, Collection Babel, 1969).

Mezi poslední díla J. Chessexe patří velice osobní esej na způsob vyznání Svatého Augustýna Le Désir de Dieu (Boží touha, Grasset, Paříž 2005), dále Le vampire de Ropraz (Upír z Roprazy, Grasset, Paříž 2007), pocta matce v Pardon Mère (Matko, odpusť, Grasset, Paříž 2008) nebo v minulém roce publikované dílo Un Juif pour l'exemple... (Žid musí zemřít..., Grasset, Paříž 2009) – příběh o rasismu během 2. světové války.

Jacques Chessex byl jediným švýcarským nositelem francouzské ceny Prix Goncourt, získal ji za román L’Ogre (Obr, Grasset, Paříž 1973). Byl rovněž nositelem řádu rytiře Čestné legie, Komandérem umění a literatury, držitelem Schillerovy ceny a Grand Prix Jean Giono. V roce 1999 získal za své celoživotní dílo Velkou cenu francouzského jazyka. Byl rovněž zakladatelem literární ceny Prix Edouard Rod a členem řady literárních porot, včetně slavné francouzské Prix Médicis.