Řecký prozaik Dimitris Nollas se narodil r. 1940 ve vesnici Adriani v severním Řecku. Po nedokončených studiích práv a sociologie v Athénách a Frankfurtu po určitou dobu žil a pracoval v západní Evropě a Jižní Americe (1962 – 1975). V r. 1974 vydal v Amsterdamu svou první novelu Neraida tis Athinas (Athénská víla) a v následujících třiceti letech vyšla v Řecku řada jeho dalších děl - povídek, novel a románů. Dvakrát byl oceněn státní cenou za literaturu: poprvé v r. 1983 za sbírku povídek To tryfero derma (1982, Hebká kůže) a dále v r. 1993 za román O tymvos konda sti thalassa (1992, Hrobka u moře). Další sbírka povídek Ta thola tzamia (1996, Přes zamžené sklo) získala v r. 1997 cenu literárního časopisu Diavazo. Prozatím posledními autorovými díly jsou sbírka povídek O paleos echthros (2004, Dávný nepřítel), kniha esejů na politická, společenská i kulturní témata Fylla kapnu (2005, Listy tabáku) a novela Navajion plasmata (2009, Ztroskotaní) . Jeho povídky a romány byly přeloženy do angličtiny, němčiny, francouzštiny, italštiny, holandštiny, srbštiny i češtiny.

Kromě literatury se Dimitris Nollas věnoval také filmu a práci v televizi i rozhlase. V 80. letech spolupracoval na filmových scénářích se známými řeckými režiséry Th. Angelopulosem, P. Vulgarisem aj. a dále působil jako programový ředitel státní i soukromé televize.

Do začátku r. 2008 byl předsedou řeckého Národního knižního centra zřízeného ministerstvem kultury pro podporu a propagaci knižního trhu. V současné době žije v Athénách, kde se věnuje spisovatelské a překladatelské činnosti.

Povídková tvorba D. Nollase navazuje na řeckou prózu šedesátých a sedmdesátých let, která se odvrací od velkých témat souvisejících s tragickými událostmi druhé světové a občanské války a zaměřuje se na každodenní život obyvatel velkoměsta a zničující vliv městské společnosti na hrdinu. Ve sbírce Sen o přátelích (Onirevome tus filus mu) autor zúročil zkušenosti z cest a pobytu v zahraničí, jeho hrdiny jsou zde výhradně muži – osamělí lidé, návštěvníci nočních barů, uzavření v pasti anonymního města. V hloubi duše touží po změně, nejsou ale schopni překročit hranice vlastního světa a zůstávají tak osamocení s pocitem marnosti a bezvýchodnosti.

Realitou současného Řecka se Nollas začíná zabývat ve sbírkách Přes zamžené sklo (Ta thola tzamia) a Dávný nepřítel (O paleos echthros). Otázka emigrantů a lidí z venkova na první pohled bezmocných, ztracených v nelítostném světě velkých měst se tu dostává do jiné roviny. V popředí spisovatelova zájmu stojí žena, která přes vnějškovou bezbrannost a zranitelnost nevzdává svůj boj za budoucnost svou a své rodiny a je tak protiváhou mužskému světu, skutečně slabému a zranitelnému.

Nollasovy hrdinky jsou pevně svázané se svým domovem, uvědomují si jeho hodnotu pro sebe i svou rodinu a nechtějí jej vyměnit za vidinu lehčího života nebo snadného zbohatnutí, tak jako jejich mužské protějšky. Právě taková je Eleftheria z povídky Nic víc než půda (Kanenas de zimiothike pulondas ji). Odmítá přistoupit na prodej pozemku a život ve městě, které se i při krátké návštěvě stává pro ni i její rodinu „peklem“. Naproti tomu Metaxia v povídce Nic si s sebou neber (Min pernis tipota mazi su) domov a zázemí hledá a dochází k poznání, že vše je vykoupeno kompromisy.

Pochopení a shovívavost vůči hrdinům povídek, jemná ironie, která nikdy nepřechází v sarkasmus, jsou pro Nollasovo dílo charakteristické. Autor nikdy nekritizuje ani nenabízí řešení, svým vyprávěním ale podněcuje čtenáře, aby sám hledal odpovědi. Často jej dovádí k závěru, že i tyto odpovědi jsou neurčité a relativní a jedinou jistotou v dnešním tvrdém světě je tolerance a schopnost přijímat druhé takové, jací jsou, a tak, jak nám je život staví do cesty.

Ve všech svých sbírkách Nollas věnuje jednu nebo dvě povídky otázce relativnosti poznání, hledání pravdy, pokud vůbec nějaká existuje, a především omezeným možnostem jejího literárního zachycení. Tyto povídky spojuje jemný humor, ironie a nadsázka s prvky fantastična a parodie. V povídce Autorská práva (Syngrafika dikeomata) sbírky Hebká kůže, vtipné parodii na detektivní žánr, se reportér píšící o záhadné vraždě snaží pochopit všechny souvislosti, proniknout do příběhu a rozšifrovat jej. Jak sám říká, sní „o světě, kde všechno bude tak průhledné jako tyto skleněné dveře“, aby nakonec zjistil, že podstata věcí je nezachytitelná, stále uniká a to, o čem jsme skálopevně přesvědčeni, může být postaveno jen na našich představách.

Podobně je tomu v povídce Přes zamžené sklo ze stejnojmenné sbírky, kde hlavní hrdina - reportér schovaný v kavárně před přívaly deště - pozoruje muže venku a rekonstruuje jeho příběh, který, jak se v závěru ukáže, má velmi daleko k realitě.

D. Nollas napsal i řadu románů, i ty vždy řeší současné náměty, problémy a traumata dnešního člověka. Ztráta ideálů, obraz generace, která v 70. letech minulého století věřila ve změnu, ale nebyla schopna ji uskutečnit – to jsou témata románů Pátý rod (To pempto genos) nebo Od jednoho obrazu k druhému (Apo ti mia ikona stin alli).

Stěžejními autorovými díly zůstávají však povídky. Právě tento žánr mu umožnil naplno rozvinout charakteristickou úspornou vypravěčskou techniku, která nahradila bohatý styl jeho začátků podobný spontánní próze amerických beatniků.

Postupem času Nollas upouští od všeho, co je nadbytečné, jako by vážil každé slovo, a dochází až k velmi střídmému způsobu vyjádření. Bez dlouhých popisů, pomocí metafor a nečekaných přirovnání se autorovi daří vystihnout atmosféru a pocity hrdinů. V pozadí vždy stojí promyšlená výstavba, jejímž cílem je zhuštěný styl navozující dojem neustálého napětí. Techniku úsporného vyjádření, prolínání obrazů a paralelních scén podpořily i bohaté zkušenosti z práce na filmových scénářích.

V březnu 2009 vydalo nakladatelství V. Brtníkové ve spolupráci s Festivalem spisovatelů Praha výbor Nollasových povídek pod názvem Dávný nepřítel v českém překladu S. Sumelidu a N. Votavové Sumelidisové. Povídky mapují autorovu tvorbu poslední pětadvaceti let od sbírky Hebká kůže po nejnovější díla vydaná zatím jen časopisecky.

Povídka Nic si s sebou neber (ze sb. Přes zamžené sklo) v překladu A. Büchlerové je součástí antologie řeckých povídek Černé olivy (Nakl. V. Brtníkové, 2000).

Díla Dimitrise Nollase:
Neraida tis Athinas (Athénská víla), Amsterdam 1974
Polyxeni (Polyxeni), Athény, Tram 1974
To tryfero derma (Hebká kůže), Athény, Kastaniotis 1982
Ta kalytera chronia (Nejlepší léta), Athény, Kastaniotis 1984
To pempto genos (Pátý rod), Athény, Kastaniotis 1988
Onirevome tus filus mu (Sním o svých přátelích), Athény, Kastaniotis 1990
O tymvos konda sti thalassa (Hrobka u moře), Athény, Kastaniotis 1992
O anthropos pu xechastike (Člověk, na kterého se zapomnělo), Athény, Kastaniotis 1994
Ta thola tzamia (Přes zamžené sklo), Athény, Kastaniotis 1996
Mikra taxidia (Na cestách), Athény, Kastaniotis 1998
fotini magiki (zářivá magická), Athény, Kastaniotis 2000
Apo ti mia ikona stin alli (Od jednoho obrazu k druhému), Athény, Kastaniotis 2003
O paleos echthros (Dávný nepřítel), Athény, Kastaniotis 2004
Fylla kapnu (Listy tabáku), Athény, Estia 2005
Navajion plasmata (Ztroskotaní), Athény, Kedros 2009