***

Ten domek je můj
ale jako by nebyl
Neumím mít
nebo věřit?

Tak cenné zdi
Co v nich minulo štěstí
i neštěstí

***

Kameny v zplanělých vinicích
zmizely
I balvan před prahem
obrůstá

Ničím ty šlahouny
věčného života na zemi

pro kus bílé skály
která mi svítí
ze tmy

***

Domek jsi vydupal ze země
na zádech dotáhnul postel
ořechový stůl vybledlý deštěm
– za gril a za pár lir –
truhlu s červotočem
– za úsměv –
a skříň

Odválel jsi vinné sudy
s rezavými obručemi
Zasadil strom

Než tě sevřela
těmi svými

Dokola
kolem hlavy

***

Tolik krve kolem
Proč jsi byl tím poslem
právě ty

tak zmatený
že nevíš víc

Nováček
ještě nohama na zemi?

Kdo ti kázal
abys to stihnul
než se rozední

Nebo tě o to poprosil?

***

Do noci
jsme spolu bloudili
svými životy

Tebe zmrzačení
zbavilo strachu ze smrti

Já nad dvěma mrtvými
ještě váhám

***

Za oknem sténá
červnová meluzína
Svit ostrý jako neštěstí

Chovám tě v klíně
prošlého zemí a ohněm
Tvůj těžký prach

Než mi tě vezme
jiný kámen s tvým jménem
a jiná tma

***

Nevím z té dálky
dáš se spálit?

Ty se svým lačným tělem
které teď dotýká tmu

Živého už tě nenajdu
Mrtvý mi cosi dlužíš

***

Blížit se k oblačné hladině
zlatá byla dnes její voda v zátoce
a odlesk barvil
sněžné hory a pláně

Dlouho čekala v dohledu –
než jsi mi zmizel
ve tmě