Prózou s prostým názvem Proměna k nám nakladatelství Albatros poprvé uvádí novozélandskou autorku Margaret Mahyovou. Mahyová pracovala řadu let s dětskými čtenáři jako knihovnice, od 60. let 20. století se věnovala rovněž psaní dětských knížek. Je autorkou více než stovky prozaických děl širokého tematického i žánrového rozpětí. O autorčině pozici v národním literárním kontextu svědčí skutečnost, že na Novém Zélandu se od roku 1991 udílí Cena Margaret Mahyové za nejvýznamnější knížku roku pro děti a mládež. Na mezinárodním fóru byla její literární tvorba i celoživotní angažovanost v oblasti dětské literatury odměněna v roce 2006 udělením Ceny Hanse Christiana Andersena.

Titul Proměna vzbuzuje četné literární asociace, leč k předpokládaným adresátkám novely, které tiráž specifikuje jako „jedenáctileté čarodějky“ bude promlouvat spíše v doslovném významu. Hrdinka novely Laura prochází těžkou životní zkouškou, během které se vzdává sobeckých výhod dětství a uvědomuje si, co pro ni znamená její nejbližší rodinné okolí. Autorka buduje příběh o dívčím dospívání na zápletce inspirované pohádkovou a iniciační literaturou.

Senzitivní Lauru čas od času zaskočí záhadné varování, které bývá předzvěstí rodinné tragédie. Tentokrát je to nevysvětlitelné onemocnění Lauřina milovaného mladšího bratra. Svět dospělých v kritické chvíli selhává: rozvedení rodiče ztrácejí naději a začínají se trpně smiřovat s nadcházející smrtí dítěte, lékaři rezignují. Laura se uchyluje pro radu ke staršímu spolužákovi Sorensenovi, v němž intuitivně cítí jinou identitu, skrytou pod tváří vynikajícího studenta. Sorensen je ve skutečnosti nejmladším výhonkem starého čarodějnického rodu. I on se potýká s řadou problémů. Matka ho po narození svěřila do adoptivní péče, neboť nedoufala v rozvinutí jeho čarodějnických schopností; ty se mu naopak staly přítěží v náhradní rodině. Sorensen, jemuž byla odepřena mateřská láska, nedokáže sám nikoho milovat. Stává se Lauřiným průvodcem na cestě její proměny v čarodějnici – jedině tak se totiž Laura může utkat s parazitujícím démonem, který vyssává život z jejího bratra.

Sám akt proměny se odehrává převážně v hrdinčině nitru. Autorka se naštěstí vyhnula přemíře čarodějnických rekvizit a efektů, a tak největší změnou v Lauřině novém stavu je vědomí zodpovědnosti, větší sebejistota a z ní pramenící tolerantnost ve vztahu k rodičům a jejich novým životním partnerům. Proměnu bezděčně podstoupil i Sorensen, jemuž láska k Lauře pomohla obnovit vlastní citový život. Mahyová prózu poprvé vydala již před čtvrtstoletím, nelze ji tedy podezírat z toho, že by se chtěla přiživit na současné módní vlně dětské literatury o čarodějích. Proměna je spíše pokusem o psychologizující prózu určenou dívkám, v níž čarodějnická identita dospívajících protagonistů působí jako katalyzátor děje. Lauřina odvaha a samozřejmost, s níž riskuje v procesu čarodějné proměny vlastní život pro záchranu života bratrova, dokáží vyburcovat Sorensena z jeho citové letargie.

V kontextu současné dětské literatury, přesycené propracovaným líčením různých paralelních kouzelnických světů, kde na zručnosti a udatnosti mladých čarodějů závisí přinejmenším osud celého lidstva, ztrácí příběh Mahyové příchuť dráždivosti a neotřelosti, jakou se vyznačoval ve svém prvním vydání. Zůstává čtenářsky vděčné téma rodících se milostných vztahů a hledání sebe sama, zakomponované do dramatické zápletky. Nezbytný happyend jenom potvrzuje žánrovou konvenci čtiva pro dívky.