Pod titulem O medvědovi, který chtěl do opery, slibujícím pohádku se zvířecím hrdinou, se neskrývá jen dobrodružné vyprávění o nezvyklých choutkách hudbymilovného medvěda, ale úsměvná výpověď o vztazích mezilidských i o vztazích mezi lidmi a zvířaty. Autor prózy Robert Silverio (1965) se dosud vedle publicistiky věnoval fotografii, a to jako tvůrce i teoretik (teorii a historii fotografie přednáší na FAMU). Román o medvědu Kodiakovi je jeho beletristickou prvotinou pro děti.

Zápletka prózy je prostá. Medvěd Kodiak prahne po návštěvě města a především opery natolik, že zdolá veškeré myslitelné překážky. Radikálně zhubne, naučí se z prastaré příručky „bručet po lidsku“ a přes dobře míněná varování svých zvířecích přátel se v poněkud výstředním lidském převleku vydá do města. Původní poznávací výprava za kulturou však dostává nečekaný směr a spád, když Kodiak zjistí, že ve městě uvízla jeho někdejší dětská láska – medvědice Agáta, již z lesa přilákala její vášeň pro architekturu. Kodiak v přestrojení za proslulého badatele a lovce medvědů Ursuse de Beara se nakonec dočká kýženého operního zážitku a pomůže milované medvědici uniknout z města. Pobyt v civilizaci zbaví medvěda některých iluzí, nepřipraví ho však o chuť poznávat vše nové. Kodiak dokonce navazuje pevné přátelství s mladou dívkou a malým chlapcem, kteří jsou schopni respektovat jeho odlišnost a přistupovat k němu bez předsudků.

Napínavá cesta za záchranou Agáty, pronásledované lidmi vystrašenými přítomností medvědice ve městě, bude pro dětské čtenáře bezpochyby atraktivní. Co však Kodiakovu záchrannou výpravu povyšuje nad konvenční dobrodružně laděnou prózu s personifikovanými zvířecími hrdiny, je především sám způsob vyprávění, založený na personální optice medvěda, usilujícího pochopit pravidla platící v lidském světě.

Komická medvědova přeřeknutí či nedorozumění ovšem nemají jen ambici pobavit, ale míří ke kritickému, byť laskavě úsměvnému, obrazu lidské společnosti, poněkud ignorantsky zahleděné do sebe. Tento satirický tón umocňují komentáře pod čarou, jimiž jsou vtipně glosována cizí slova, kterým by předpokládaný dětský adresát nemusel rozumět. Jejich vysvětlení někdy míří až za lexikální význam daných slov a osamostatňují se coby aforismy (například definice bulváru jako novin, které mají mnohem víc barevných obrázků než textu, takže je kupují lidé, kteří v podstatě číst neumějí).

Knížka má šanci oslovit nejen děti, ale díky inteligentnímu humoru, který je násoben ilustračním doprovodem Adolfa Borna, i jejich dospělé rodiče. Silveriova beletristická prvotina se představuje jako zajímavý impulz na poli domácí prózy pro děti a mládež a plně se přiklání k tomu literárnímu proudu, který v rámci tvorby určené dětem nevytyčuje striktní hranice mezi adresátskými kategoriemi. Nakladatelská anotace, jež knihu charakterizuje jako „dobrodružný příběh o medvědech a lidech pro menší a větší děti, i pro hravější dospělé“, tak nelže.