Pro tvorbu tohoto autora jsou charakteristické velmi prokomponované větné struktury, které nás uvádějí do světa barokní rétoriky mající v maďarské literatuře bohatou tradici. Ontologické otázky, v prvních dílech dějově více situované do komunistického Maďarska (a potažmo střední Evropy), se v další tvorbě sice ocitají mimo tuto oblast, neboť autor děj svých knih stále častěji zasazuej do prostředí Dálného Východu (Mongolsko, Čína, Japonsko). Tento únik z domácího prostředí je ale pouze zdánlivý: cizí prostředí naopak umocňuje, s větším kontrastem a hlouběji odhaluje smysl bytí a jeho paradoxy v(e střední) Evropě. Tón, kterým Krasznahorkai píše, bývá rovněž nazýván katastrofickým. Ten se v prózách, odehrávajících se v prostředí Dálného Východu, stále jasněji vyhraňuje jako určité odloučení od původní harmonie mezi člověkem, přírodou a božím řádem.

V českém překladu vyšel roku 2003 román Satanské tango (1985). Z autorovy tvorby patří k nejznámějším román Melancholie odporu (1986), sbírka povídek Vězeň z Urgy (1992) a román Válka a válka (1999), které byly přeloženy do desítky jazyků.