Slovo revue je v našich zeměpisných šířkách spojeno v posledních letech převážně se slovy revolver a labyrint. Zdá se, že pokud se nic zásadního nestane, bude se od nynějška pojit i se slovem komiks, což se již děje zásluhou Joachima Dvořáka. Labyrint revue je zavedená značka, a tak přichází čas expanze do dalších odvětví literatury.

Do komiksu dělá Labyrint již nějaký ten pátek, a kdo zná postavu nakladatele Joachima Dvořáka, musí konstatovat, že Komiks Fest! revue je projekt přesně v intencích toho, co se od něj dá očekávat. Vznikla sice jako přívěsek další akce Labyrintu – tedy festivalu komiksu – ale zasloužila si už i letní speciál, který představuje jakési překlenutí mezi prvním a druhým ročníkem. Hned z kraje je dobré poznamenat, že s klasickou Labyrint Revue má společnou vysokou kvalitu.

Skladba revue je pestrá a díky dlouholetým zkušenostem Labyrintu se moc nepodobá začínajícímu periodiku. Tvoří ji koláž komiksů, teoretických článků, ale i listů ze skicářů komiksových malířů. Revue se nezabývá pouze komiksem českým, ale reflektuje značnou část Evropy. Na domácí autory je pochopitelně kladen důraz, ale objeví se i tvůrci z Polska, Francie či Německa. Zastoupen je nakonec i komiks americký. Skladba revue odpovídá současným trendům na komiksovém poli a reflektuje velmi dobře dění v alternativnějších komiksových vodách (alespoň co se týče české scény).

Poněkud zarážející je polský komiks Dekameron, ztvárněný neskrývaně bisleyovskou technikou, a stejně neoriginálně působí i libreto, které poukazuje na to, že v ženském klášteře by mohlo docházet k sexu s jeptiškami. Upřímně si lze jen velmi těžko představit jinou zemi než Polsko, v níž by tento komiks mohl působit avantgardně – a to, že by avandgardní být měl, dokazuje jeho zařazení právě do Komiks Fest! revue.

Atraktivně působí už na první pohled komiks Davida B., autora, který se i u nás proslavil svojí Padoucnicí. Jeho námětem je adamitské hnutí v husitských Čechách. Ukázka je proto pro českého čtenáře atraktivní hned ze dvou důvodů.

Na lehčí notu hraje komiks německého tvůrce Mawila, který v autobiografické formě podává příběh Hitmäna, tedy počítačové hry a jejího hráče. Od začátku do konce je povídka prosycena příjemně působící sebeironií, která potěší zejména hráče počítačových her, tedy další popkulturní skupiny, která není od komiksu příliš vzdálena.

Také ukázka z Černé díry, právě vycházejícího a cenami ověnčeného komiksu Charlese Burnse, se do revue perfektně hodí a ukazuje další, poněkud surrealistický pohled na to, co vlastně může znamenat slovo komiks.

Plejáda českých komiksů zastoupených v revue tvoří obstojný a vyvážený průřez toho, co je u nás v poslední době k vidění. Vedle hvězd Gruse a Švejdíka (i když Švejdíkův komiks je poněkud zklamáním) v publikaci nalézáme menší a doufejme že i vycházející hvězdičky, z nichž po scenáristické stránce vyniká Lukáš Bača s povídkou Byl jsem malým princem.

Z teoretických prací asi nejvíce zaujme Prokůpkova stať o komiksových adaptacích Erbenovy Kytice vysvětlující, že v české literatuře není lepší předlohy, která by více volala po ztvárnění v devátém umění.

V podstatě se jen velmi těžko hledá část publikace, která by nestála za zmínku, což jen potvrzuje pravidlo kvality všech předchozích, a doufejme že i budoucích revue Labyrintu. Také se jedná o příjemnou ochutnávku toho, co snad české komiksové fanoušky čeká na podzim, kdy se odehraje další Komiks Fest!

Podobný počin je současně dalším z řady důkazů, že komiks jeho fanoušci po letech usilovné práce dostali z naprostého undergroundu a pubescentní zábavy alespoň na úroveň zavedené alternativní součásti kultury. Ba co víc, v Česku lze pozorovat cosi jako módní vlna zájmu o komiks, která činí ze čtenářů komiksových románů něco na způsob prvních cyklistů. Pokud má být ale přirovnání přesné, je potřeba říci, že u nás už na kole jezdí i ženy!