Jihoamerická literatura se k českému čtenáři dostává převážně prostřednictvím španělsky píšících autorů. Z největší jihoamerické země, Brazílie, pronikne nějaký hlas jen velmi zřídka. Přitom Brazílie zahrnuje několik kulturně i geograficky různorodých oblastí, kde vznikají i různorodá a současně místně charakteristická díla. Vedle jižanské literatury gaučů ze států Rio Grande do Sul a Santa Catarina, městské kultury megapolí São Paula a Rio de Janeira, zádumčivějšího Minas Gerais, rozverné černé Bahie a nezařaditelného nenapodobitelného sertãa, je v literatuře i v dějinách této obrovské země samostatným fenoménem Manaus. Manaus, zázrak civilizace vyvzdorovaný na tropickém pralese, město napájené Amazonkou, sídlo, které poznalo vzestupy i pády, odevšad vzdálené a současně středisko dění v brazilské Amazonii.

Výrazným hlasem z tohoto města je spisovatel Milton Hatoum (1952), potomek Libanonce a Brazilky s libanonskými předky. Hatoumův původ je také určující pro téma jeho knih: arabský svět v Manausu a potažmo v Brazílii, most mezi brazilskou a arabskou kulturou.

Román Dois Irmãos (Dva bratři) je spisovatelovým druhým románem a v Brazílii vyšel v roce 2000. Vertikálně koncipovaný příběh vypráví třetí osoba, jejíž totožnost dlouho zůstává dráždivou záhadou pro čtenáře. Teprve v půlce románu vyjde najevo, že tímto vševědoucím vypravěčem je „syn služky“. V jeho slovech ožívá příběh libanonské rodiny vlastnící obchod poblíž slavné manauské tržnice. Vyprávění poskládané ze vzpomínek, vyslechnutých příběhů, dojmů a pocitů, je i pro vypravěče zpovědí, v níž se snaží pochopit vlastní původ. Vrací se k událostem, předbíhá v časové linii a zpětně se snaží zachytit kořeny již popsaných sporů, rozhodnutí, kroků. „Syn služky“ celou dobu pátrá po totožnosti svého otce. V samotném příběhu je však většinou pouhým téměř neviditelným svědkem. Hlavní roli, osu událostí, tvoří bratři-dvojčata, Omar a Yaqub. Nabízí se tu analogie s biblickým příběhem Ezaua a Jácoba, a mnoha pozdějšími verzemi příběhu blíženců s diametrálně odlišnými povahami, včetně té, kterou ztvárnil Machado de Assis na dvojici Pedra a Paula v románu Esaú a Jacó. Což však jen dokazuje univerzálnost námětu.

Omar a Yaqub, spolu s mladší sestrou Raniou, jsou dětmi obchodníka Halima a jeho ženy Zany.

Mladý Halim se kdysi bláznivě zamiloval do krásné dcery Libanonce Galiba, majitele restaurace Biblos. Láska k této ženě, jejíž krásu nepřestal obdivovat ani ve stáří, vedla nadále většinu jeho rozhodnutí. Určovala i jeho vztah k synům a dceři. Dvojčata Omar a Yaqub nevyrůstala ve stejných podmínkách. Matka Zana se rozhodla upřednostnit „mladšího“ z dvojčat, který přišel na svět o pár minut později a zpočátku byl velmi nemocný, benjamínka, portugalsky „caçulu“. Staršího Yaquba milovala jako svou vizitku, jako reprezentanta rodiny, byla na něho pyšná, ale emotivní láska patřila druhému. Jedno z možných čtení románu je příběh o síle a hranicích mateřské lásky. Ale mnohem hlubší význam má podoba mezi osudy Halimovy rodiny a historií Brazílie. V životě dvojčat je klíčovým okamžikem jejich rozdělení. Po rvačce o dívku je rozhodnuto, že Yaqub odjede do Libanonu, poznat své kořeny. Cesta třináctiletého chlapce do země, která je v jeho očích zaostalou cizinou, jako by kopírovala návrat domů jeho děda, Zanina otce, příslušníka první generace libanonských emigrantů, který se však do Brazílie nevrátil, protože v Libanonu zemřel. Po pěti letech se vrací dospělý Yaqub a nadále symbolizuje racionální, promyšlený a pragmatický přístup k životu. Cesta do Libanonu ho nepřiblížila prostředí, z něhož vyšli jeho rodiče, byla návštěvou ciziny, odcizením. V jeho osobě se objevuje nová komerčně úspěšná Brazílie megapolí jako je Sãao Paulo, kde Yaqub posléze žije a úspěšně pracuje. Citově nevyrovnaný, rozmazlený Omar je Yaqubovým protipólem. Má osobní kouzlo, umělecké nadání, ale chybí mu trpělivost využít je. Prožívá vášnivé lásky, opíjí se, toulá, ale nakonec se vždy vrátí k matce. Samostatného života není schopen. Jeho hlučný emotivní projev kontrastuje s Yaqubovou těžce čitelnou mlčenlivostí. Napětí mezi bratry eskaluje po smrti rodičů a je završeno překvapivým závěrem. Kniha však nemá jen dvě výrazné postavy. Jedinečným a hluboce propracovaným typem je každý z členů Halimovy rodiny. Velmi silné jsou všechny tři ženské postavy: Zana, Rania i Domingas.

Milton Hatoum získal za román prestižní cenu Jabuti. Touto cenou byla předtím ohodnocena i Hatoumova prvotina Relato de um Certo Oriente (Vyprávění o jistém Orientu, 1999) a naposledy i román Cinzas do Norte (Popel severu, 2005), který získal ještě cenu Portugal Telecom da Literatura brasileira 2006.

V dubnu 2008 vyšla zatím poslední Hatoumova kniha, novela Órfãos do Eldorado (Sirotci Eldorada).