Významný polský režisér Krzysztof Kieślowski, jeden z tvůrců řazených k tzv. vlně morálního neklidu, se narodil 27. června 1941 ve Varšavě a zemřel tamtéž 13. března 1996. Režisérova tvorba se vyznačuje zobecňujícím přesahem, v němž se dostává do popředí téma náhody či osudu jako určujících sil v životě člověka. I když v osobním názoru režisér podléhal stále větší skepsi, jeho filmy dávají lidem naději.

Kieślowski se narodil v rodině stavebního inženýra. Vzhledem k otcově náročnému povolání a jeho pozdější vážné nemoci se rodina často stěhovala, proto už v šestnácti letech procestoval téměř celé Polsko. Z této zkušenosti čerpal na Vysoké filmové a televizní škole v Lodži, kam se přihlásil po studiu divadelní výpravy. Režii zde absolvoval v roce 1969.

Po absolvování filmové školy léta pracoval ve varšavském studiu dokumentárních filmů. Výrazněji na sebe upozornil snímkem Personel (Personál, 1975), který předcházel jeho prvnímu celovečernímu filmu pro kina Blizna (Jizva). Po Amatérovi (1979) se stává přední osobností filmu morálního neklidu, což byl silný proud v polské kinematografii, který se vyznačoval nespokojeností autorů se stavem věcí v zemi na konci 70. a začátku 80. let. Patřily k němu i snímky Náhoda (1981) a Bez konce (1984), které pro svou otevřenost musely čekat několik let na své uvedení. Od roku 1987 začal natáčet desetidílný televizní cyklus Dekalog, v němž vede osobitou polemiku s Desaterem přikázání na konci 20. století. V jeho rámci vznikly Krátký film o zabíjení (1987) a Krátký film o lásce (1988), jež mu přinesly mezinárodní proslulost a možnost natáčet ve Francii. Přestává se zabývat čistě polskými záležitostmi, volí univerzálnější témata a stává se významným evropským tvůrcem. Spolu s ním se proslavují jeho spolupracovníci, scenárista Krzysztof Piesiewicz a hudební skladatel Zbigniew Preisner. Vzniká metafyzický Dvojí život Veroniky (1991) a trilogie Tří barev: Modrá, Bílá, Červená (1993, 1993, 1994), volně inspirovaná barvami francouzské trikolory a hesly Velké francouzské revoluce. Po jejich natočení se Kieślowski stahuje do ústraní a ve věku 54 let umírá ve varšavské nemocnici na následky opakovaného srdečního infarktu.

Kieślowského odkaz je silný i po jeho smrti. Mimo jiné po sobě zanechal několik hotových scénářů. Jako první realizoval jeden z nich jeho dvorní herec Jerzy Stuhr pod názvem Velké zvíře (2000) a sám si v něm zahrál hlavní roli. V roce 2002 spatřila světlo světa první část jeho další trilogie Nebe, peklo, ráj, ve které německý režisér Tom Tykwer citlivě zachoval autorův rukopis. Do hlavní role obsadil Cate Blanchett. Druhou část, Peklo (2006), nedávno režijně dokončil Bosňan Danis Tanović a byla už úspěšně uvedena v několika evropských zemích. 

Filmografie
1966: Tramwaj (Tramvaj), Urzad (Úřad)
1967: Koncert zyczeń (Koncert na přání)
1968: Z miasta Lodzi (Z města Lodže), Zdjecie (Fotografie, TV)
1970: Bylem żołnierzem (Byl jsem vojákem)
1971: Fabryka (Továrna), Przed rajdem (Před závody), Robotnicy 1971 - Nic o nas bez nas (Dělníci 1971 - Nic o nás bez nás)
1972: Między Wroclawiem a Zieloną Gorą (Mezi Wroclaví a Zelenou Horou), Podstawy BHP w kopalni miedzi (Principy bezpečnosti práce a hygieny v měděných dolech), Refren (Refrén)
1973: Murarz (Zedník), Przejście podziemne (Podchod pro chodce, TV)
1974: Pierwsza miłość (První láska, TV), Przeswietlenie (Roentgen)
1975: Personel (Personál, TV), Życiorys (Životopis)
1976: Blizna (Jizva), Klaps (Klapka), Spokój (Klid, TV), Szpital (Nemocnice)
1977: Nie wiem (Nevím)
1978: Siedem kobiet w rożnym wieku (Sedm žen v různém věku), Z punktu widzenia nocnego portiera (Z pohledu nočního portýra)
1979: Amatér (Amator)
1980: Dworzec (Nádraží), Gadające głowy (Mluvící hlavy), 1981: Krótki dzień pracy (Krátký pracovní den , TV)
1982: Náhoda (Przypadek)
1985: Bez końca (Bez konce)
1988: Dekalog (TV cyklus), Krótki film o zabijaniu (Krátký film o zabíjení), Krótki film o miłości (Krátký film o lásce), Siedem dni w tygodniu (Sedm dní v týdnu)
1990: City Life (Městský život)
1991: La Double vie de Véronique / Podwójne życie Weroniki (Dvojí život Veroniky)
1993: Trois couleurs : Bleu / Trzy kolory: Niebieski (Tři barvy: Modrá)
1994: Trois couleurs : Blanc / Trzy kolory: Biały (Tři barvy: Bílá), Trois couleurs : Rouge / Trzy kolory: Czerwony (Tři barvy: Červená)
1995: Krzysztof Kieslowski: I'm So-So... (Krzysztof Kieślowski - Je mi jakž takž…dokument o KK)
1996: A Short Film About Decalogue: An Interview with Krzysztof Kieslowski (Krátký film o Dekalogu - Rozhovor s Krzysztofem Kieślowským)
2000: Duze zwierze (Velké zvíře; scénář)
2002: Heaven (Nebe; scénář)