Ve městě pod městem
Měsíc plane/ Spájí vlákna koberce// Dny nejsou dost krátké/ pro paměť //Už zapomínám být i zklamaná/ jen tvar očí je mi povědomý...
Před dvaceti metry vody
Splývám na břiše
zátokou, a vidím
velké převisy
cesty které lidé vyšlapali
před dvaceti metry vody
Slyším jak někdo
šeptá celou noc
Někdo nalévá med
z modrého džbánku
na moje záda
Začínám se potápět
úplně zvláčním
už je to příliš dlouho
co jsme tou cestou šli domů
--
To ráno
Modřinka letí
s větvičkou
Záclony slibují slunce
Na paži mám:
Žíly stín
--
Měsíc plane
Měsíc plane
Spájí vlákna koberce
Dny nejsou dost krátké
pro paměť
Už zapomínám být i zklamaná
jen tvar očí je mi povědomý
--
Nevědomky
Po nocích
čekají mé sny ve frontě
A ráno
jsou myšlenky úplně čisté
U oken chvěju se na špičkách
vidím čáru na moři
po tom posledním
který vesluje pryč
určitě úplně zlomený
ublížený a neprosněný
--
Jde o to si pamatovat
Jde o to si pamatovat
to co musíme
než přestane pršet
Datel
si myslí své
a tahá mě
z mých šišek
Už nikdy znovu nenajdu
ty dobré koláčky
sypané piniovým semínkem
Už nikdy znovu nenajdu
vajíčka zapečená
v obálkách z těsta
A tady – v co mám dál
věřit? Ančovičky jsou úplně jiné
v zemích, kde věší
chobotnice na šňůru
mezi kalhotky! Ne
nikdy nezapomenu
tu ančovičkovou pomazánku
Nevábná hmota
ale ta chuť! Ta chuť
mě přiměla žvýkat pomaleji
a dívat se blíž a blíž na obraz
ve tvých očích
na iLiteratura.cz uveřejňujeme se souhlasem autorky i překladatelky