Království tvé
Po úspěchu, jaký sklidila minisérie Marvels, která pojednávala o superhrdinech, jejichž příběhy vydávalo nakladatelství Marvel, byl kreslíř Alex Ross osloven i konkurenčními DC a tak vzniklo Království tvé. Velká část úspěchu Marvels totiž spočívala právě ve fotorealistické Rossově malbě.
Po úspěchu, jaký sklidila minisérie Marvels, která pojednávala o superhrdinech, jejichž příběhy vydávalo nakladatelství Marvel, byl kreslíř Alex Ross osloven i konkurenčními DC a tak vzniklo Království tvé. Velká část úspěchu Marvels totiž spočívala právě ve fotorealistické Rossově malbě.
Každou stránku maluje Ross na plátno olejovými malbami, což je při asi 200 stranách velmi náročné. Olejomalba se často používá pouze při vytvoření obrázku na obalu komiksového sešitu a Marvels tak byl ojedinělým počinem. O poznání horší jsou však scénáře obou minisérií. Zatímco Marvels se inspirovali v Mooreových Strážcích, je děj Království ještě „komiksovější“. Skupina superhrdinů se Supermanem v čele tu má zabránit zničujícím silám druhé generace superhrdinů. Do toho se ještě připlete lidská cháska, která odmítá diktát superhrdinů... a tak si najme další superhrdiny (nebo spíš superpadouchy), aby se vypořádali s oběma skupinami. Nad obsahem tu tedy zcela vítězí akčnost v superhrdinských soubojích. Celý příběh je pak rámován postavou pastora Normana McCaye, který má vidiny konce světa a poté je provázen jedním ze superhrdinů, Spectrem, a přípravy konce světa sleduje.
Již název knihy odkazuje k náboženským motivům použitým v knize a jde vlastně o část Otčenáše. Hlavním motivem pak je nadcházející apokalypsa. K zajímavějším prvkům v knize patří jakési předpovězení věznice na Guantanámu. Nepohodlní superhrdinové jsou totiž sváženi do izolovaného vězení uprostřed pouště, kde čekají na svůj trest, aniž by byli z čehokoliv obviněni.
Království tvé je pro mne spíše zklamáním - nejvíce potěší asi ty, kteří se v univerzu postav ze sešitů nakladatelství DC vyznají, ale těch u nás asi mnoho nebude. Rossova malba je sice úžasná, přesto mi však připadala poměrně chladná – podobně jako barevná fotografie. Na konci knihy čtenář najde ještě úplnou galerii postav z komiksu (a že jich je požehnaně), několik Rossových skic a také pár slov mistra o tom, kdo mu stál pro jakou postavu modelem. Kromě této výbavy je kniha skvěle zvládnuta i po stránce technické a v překladu Viktora Janiše by asi těžko někdo nalezl vážnější prohřešek.