Marjane Satrapiová se narodila v Íránu, a i když nyní žije ve Francii, prožila během svého dětství islámskou revoluci i válku se Saddámovým iráckým režimem. Navíc jí v té době bylo už tolik, aby si vše pamatovala a mohla o tom napsat autobiografickou knihu. Ba co víc, rozhodla se, že ji nakreslí.

Persepolis je pravdivý příběh z exotického Íránu, země, která kdysi bývala hrdou Perskou říší. Později civilizovanou, poměrně západní zemí. Ty časy jsou ale pryč, islámský fundamentalismus vrátil zemi o mnoho desetiletí zpátky a autorka ve svém příběhu zachycuje bouřlivé období, kdy k tomu dochází. To, že si k tomu vybrala formu komiksu, je už samo o sobě pro její kulturu rouhačské. Čím dále se ve čtení knihy dostáváte, tím zajímavější zabarvení získává text z přebalu českého vydání: První - a hned nejlepší! - íránský komiks všech dob.

Satrapiová popisuje svou rodinu a postupně odkrývá celou její historii včetně toho, že její dědeček byl princ a později ministerský předseda a ještě později politický vězeň. Ostatně celé íránské dějiny působí jako houpačka a osudy Satrapiových jsou jen ilustrace tamních poměrů. Na první pohled příliš těžká témata jsou však pojata z pozice dívky, kterou tehdy Satrapiová byla. Bylo jí deset, když revoluce v Íránů začala, a jako desetiletá události popisuje. Rozměr, který tak získává, vytváří jeden z těch příběhů, které budete číst jedním dechem až do konce.

Íránská cesta k nesvobodě popisovaná malou chytrou dívkou, která je denně konfrontována s dalšími věcmi, o nichž by děti neměly nic vědět. Satrapiovi jsou prozápadní rodina, a to jim život rozhodně neulehčuje. Navíc malá Marjane doma dostávala dost knih na to, aby si udělala úplně jiný obrázek, než jaký ukazovala oficiální agenda.

Autorka se vykresluje jako malou rebelantku, která měla se svými názory potíže ve škole, ale v knize popisuje i střet s fundamentalistickou ženskou hlídkou proto, že šla po ulici ve sportovních botách Nike. Vedle těchto příhod (včetně setkání se s politickými vězni, kteří byli v přechodném uvolnění na krátkou dobu osvobozeni) ukazuje i pokrokovou a intelektuální část íránské populace, mezi niž její rodina patřila.

Jednoduchá kresba (ne nepodobná Padoucnici Davida B., se kterým se Satrapiová zná) jen zvyšuje sílu okamžiků, kdy se běží celý dům schovat do sklepa, kdy doopravdy dopadne střela nebo „jen“ přikážou povinné nošení šátků na veřejnosti. Naprostá absurdita celého íránského vývoje se možná ani lépe zachytit nedala.

Persepolis je kniha, která v sobě má poselství sdělitelné celému světu. Satrapiová trpělivě osvětluje jak dějinnou situaci, tak události, ke kterým došlo, takže krom jejího příběhu dostávají čtenáři do rukou i autentickou příručku o ne zrovna jednoduchých vztazích celé oblasti. Forma komiksu srozumitelnosti ještě prospívá, a zvláště Čechům připomene ne až tak vzdálené události naší vlastní historie.