Andrej Platonov
Prozaik, dramatika a publicista Andrej Platonovič Platonov.
Prozaik, dramatika a publicista Andrej Platonovič Platonov se narodil v roce1899 ve Voroněži. Jeho otec Platon Klimentov pracoval jako zámečník na železnici. V depu železničních drah byl jako pomocný dělník, zámečník a slévač zaměstnán od roku 1913 i Andrej Platonov, vlastním jménem Klimentov. Od roku 1918 publikoval v místním provinčním tisku poezii a prózu pod nejrůznějšími pseudonymy, jedním z nich byl i ten, který mu zůstal, Platonov – jakési deklarativní přihlášení ke svému otci, ke svému synovství. Pod tímto novým jménem vyšla také jeho první a jediná básnická sbírka Modravá hlubina (Golubaja glubina, 1922).
Po ukončení studií na Polytechnickém institutu ve Voroněži, pracoval jako inženýr v oblasti meliorace a jako specialista na elektrifikaci zemědělství. V roce 1927 se přestěhoval do Moskvy, do suterénního bytu v domě Literárního institutu na Tverském bulváru. Legenda o Platonovově povolání domovníka této proslulé instituce na sebe nenechala dlouho čekat. Po krátkém zaměstnání v ústřední administraci se Platonov začal věnovat výhradně literatuře.
Vydání povídky Usomnivšijsja Makar (Kterak Makar zapochyboval, 1929) vyvolalo ostrou kritiku. Žádný z jeho textů napsaných na konci dvacátých let (Čevengur, Kotlovan) proto nevyšel. V roce 1931 vydal časopis Krasnaja Nov (Rudá novina) Platonovovu povídku Vprok (Do zásoby, česky vyšla pod názvem Co nám jde k duhu), na níž Stalin reagoval stručným dopisem adresovaným redaktorům: „Povídka agenta našich nepřátel, napsaná za účelem diskreditace kolchozního hnutí a opublikovaná komunisty tupci s cílem demonstrovat svou neuvěřitelnou slepotu. P.S. Je třeba potrestat autora i tupce tak, aby šel trest „k duhu“.
Záhy byl odsouzen Platonovův syn za údajný kriminální delikt k nuceným pracím, po svém návratu, za nějž intervenoval Michail Šolochov, umírá na tuberkulózu.
V roce 1933 se Platonov vydal se skupinou spisovatelů do Turkmenistánu, což bylo možné chápat jako určitý způsob jeho rehabilitace. V letech 1934-1937 začaly znovu časopisecky vycházet jeho povídky a literárně kritické stati (nejčastěji pod pseudonymem F. Čelověkov – „syn člověka“).
Za druhé světové války byl frontovým dopisovatelem časopisu Krasnaja zvězda (Rudá hvězda), vyšlo mu šest sborníčků jeho próz.
Po zostření literární politiky v souvislosti s usnesením strany ze 14. srpna 1946, jehož oběťmi se stali Michail Zoščenko a Anna Achmatovová, byla Platonovova povídka Semja Ivanova (později přejmenovaná na Vozvraščenije, č. Návrat) podrobena zdrcující kritice. Platonov byl zbaven možnosti živit se literární činností.
Andrej Platonov zemřel v roce 1951 v Moskvě na tuberkulózu.
Jeho povídky byly čtenářům znovu zpřístupněny až po 20. sjezdu KSSS.