Před regionálním gymnaziálním učitelem Joachimem Lindem se rýsuje prodloužený víkend, který hodlá strávit v hlavním městě Německa – Berlíně. Ještě dokončit poslední hodinu semináře Poválečná literatura a důsledky Třetí říše pro náš život. Jenže právě na poslední chvíli dojde mezi studenty k ostré výměně názorů, která demonstruje německé „zacházení“ s Třetí říší a jejími zločiny. Buď jsou Němci jednou provždy nacisty, anebo je třeba zapomenout. Jinak nic. Když se jeden vyprovokovaný student nechá strhnout k prohlášení, že by bylo lepší, kdyby prarodiče třídou nenáviděné dívky, jež zastává agresivní názory, zemřeli v koncentračním táboře, „protože pak by tady určitě nemohla plácat takové nesmysly“, je zřejmé, že se učiteli nepodaří hodinu dovést ke kýženému cíli. Hodina sice skončí, ale začínají problémy. V tu chvíli už čtenář tuší, že s prodlouženým víkendem v Berlíně a Braniborsku, je konec.

A od té chvíle následuje jedna rána osudu za druhou. V domě se objeví jakýsi přítel Lindeho dcery, který hodlá odvézt všechny její věci do Milána, kde v současné době žije. Pak zavolá matka oné studentky, která byla před třídou zostuzena, a vynadá učiteli do „antisemitských dobytků“, nedlouho potom se v domě objeví syn a brutálně zmlátí otce za to, že se prý pokoušel svést vlastní dceru. Do toho vstupují Lindeho vzpomínky na rozmluvy s psychiatrem jeho manželky, která toho času pobývá na psychiatrické klinice. Namol opilý syn havaruje a leží v kómatu na jednotce intenzivní péče. Manželka navíc rozešle emaily Lindeho spolupracovníkům ve škole, kde svého muže obviňuje z obtěžování nezletilých studentek. Malér je na spadnutí.

Celý příběh končí nečekaným happy endem, při kterém na mimořádné pedagogické radě svého spolupracovníka jeho kolegové podpoří. Stejně tak podpoří i jeho návrh na navázání partnerství s nějakou palestinskou školou v pásmu Gazy na počest jeho syna.

Rychlé tempo, tušené, ale přesto pokaždé v detailu překvapivě rozehrané scény a sled událostí propůjčuje knize Domácí úlohy mimořádnou čtivost a přitažlivost. Závěrečný happy end s nezbytnými prvky kýče – nikoli klišé! – , ve kterém se Linde v emotivním projevu před svými kolegy ve sborovně obhájí, jen korunuje vtipný příběh.