Mika Waltari (1908–1979) je nejen autorem rozsáhlých historických románů, ale i básní, divadelních her, filmových scénářů a kratších próz. V roce 1937 se Waltari po několika úspěšných románech a méně úspěšných pokusech na poli poezie zúčastnil anonymní literární soutěže vypsané dodnes největším finským nakladatelstvím WSOY. Porotu velmi překvapilo, když pak byl identifikován jako autor vítězného díla, protože venkovská novela Cizinec přichází (Vieras mies tuli taloon) byla pro Waltariho dosud se profilujícího jako „městský“ autor tématem zcela netypická. Navíc jsou zde venkov a město postaveny do ostrého kontrastu a z tohoto souboje vítězně vychází venkov: „Město je zlé. Město je falešné.“ Bez zajímavosti jistě není, že námět Waltari čerpal z černé kroniky, příběh situoval do okolí Pornainenu, odkud pocházela jeho matka, a celou novelu dokončil za tři týdny. 

Syrový příběh lásky a nenávisti vypráví o lidech, kteří neměli v životě na růžích ustláno a na osamělý statek prchají před svou minulostí. Láska k půdě, společná práce a snaha o záchranu statku postupně sblíží hospodyni, jejíž neschopný manžel je alkoholik, s cizincem, který symbolizuje poctivost, pracovitost a uzavřenost, tedy vlastnosti považované už od Kalevaly za typicky finské. Čtvrtá postava – starý hospodář Herman – představuje moudrost věků, tradici, ale také blížící se smrt. Neboť okamžiky štěstí jsou prchavé a příběhy manželských trojúhelníků končívají tragicky.

Celé dílo získalo svůj styl, rytmus i zápletku hned z úvodní věty: „Jarní den se klonil k večeru, když cizinec vstoupil do domu.“ A právě pro jazykovou úspornost a čistotu i propracovanou psychologii postav je tato novela ceněna jako mistrovské dílo všestranného finského spisovatele, byla přeložena již do 16 jazyků a mnohými kritiky je považována za vrchol Waltariho literární tvorby vůbec. Nesnadného překladatelského úkolu se po Vladimíru Skaličkovi (zakladateli oboru finština na Univerzitě Karlově), jehož překlad vyšel jako jeden z prvních již v roce 1941, nyní velmi dobře zhostil Jan Petr Velkoborský. Závěrem lze dodat, že Waltariho Cizinec byl už dvakrát zfimován (v roce 1938 se režie ujal Wilho Ilmari a novější verzi z roku 1957 režíroval Hannu Leminen) a ve Finsku je stále populární. O tom svědčí nejen celá řada studií a rozborů tohoto díla, ale třeba i pořádání maratonského čtení celé novely, které se v obecní knihovně v Pornainenu plánuje na 18. září tohoto roku.