Skoro by se zdálo, že ve Velké Británii k literárnímu úspěchu stačí být mladý. Prakticky každý rok se na pultech objeví dílo začínajícího autora, který díky svému původu pochází často z radikálně odlišného sociálního a kulturního prostředí. Díky bohaté koloniální minulosti existuje v britských městech mnoho přistěhovaleckých komunit, které stále zůstávají do značné míry uzavřené vnějším vlivům. Jejich obyvatelé mluví jiným jazykem, jinak se stravují, jinak oblékají. Takový je i svět hrdinů literárního debutu Moniky Ali, mladé autorky původem z Bangladéše. Do Evropy přišla se svými rodiči ve třech letech, vystudovala politiku, filosofii a ekonomiku na univerzitě v Oxfordu a svou první knihu Ve čtvrti Brick Lane napsala na mateřské dovolené. Nebylo to však žádné psaní do šuplíku, román byl veřejností netrpělivě očekáván. Porotci magazínu Granta, kteří v roce 2003 po deseti letech sestavovali seznam dvaceti nejnadějnějších mladých britských autorů, ji do prestižní společnosti zahrnuli, aniž by kdo Brick Lane četl – to se nepovedlo žádnému z vybraných autorů. Když kniha vyšla, dostalo se jí ihned takřka jednohlasé chvály a objevila se i ve finále nejprestižnější literární ceny ve Velké Británii, Man Booker Prize.

Jméno románu je odvozeno od slavné stejnojmenné ulice, kolem níž se soustřeďují bangladéšští přistěhovalci. Brick Lane je ulice plná bister a restaurací, kde hojným turistům nabízejí asijské speciality, postranní ulice však tvoří muslimský svět sám pro sebe. Mezi specifika takové společnosti patří i úloha ženy jakožto strážkyně rodinného krbu, která by neměla příliš vycházet ven, měla by na slovo poslouchat a svého manžela a rozhodně by neměla pracovat. To je i případ protagonistky Naznín, jejíž osudy sledujeme v Brick Lane od útlého mládí, v němž jí otec v Bangladéši na dálku vybere partnera a pošle ji za ním do Londýna. Naznín je zpočátku vzornou manželkou, posléze však krůček po krůčku objevuje, že samostatnost není tak složitá. Symbolem její emancipace je touha po práci, kterou jí manžel Chánu nakonec splní, když jí koupí šicí stroj. Ženy okolo hlavní hrdinky takové štěstí nemají: její nejlepší kamarádka Rázíja vyřeší všechny problémy, teprve až její násilnický manžel zemře při nehodě v práci a dopisy její sestry Hasíny, která zůstala v Bangladéši, ač plné optimismu, prozrazují složitý život žen v tradiční společnosti. Záchranou Naznín před stejně tragickým osudem se stanou její dcery, které se odmítají podřídit diktátu otce a stanou se i klíčem k překvapivému, i když logickému vyvrcholení románu.

Na díle Moniky Ali se cenný především pohled z druhé strany. Čtenář má možnost nahlédnout jakoby za oponu, zjistit, jak obyčejní muslimové reagovali na události kolem 11. září, snažit se porozumět hlubokému rozporu mezi tradičním světem islámu a sekulárním prostředím západní společnosti. Brick Lane má jistě i své chyby, autorka třeba až příliš schématicky vykresluje pouliční nepokoje či právě pocity z teroristických útoků, přesto dílu dominuje fascinující vývoj hlavní hrdinky od tradiční puťky k silné a samostatné moderní ženě. Bezesporu se jedná o jedno z nejlepších a nejvýznamnějších děl, které může v současnosti ostrovní literatura nabídnout. Za pozornost též stojí rychlost, s jakou byl přes složitost originálu český překlad pořízen, i péče, která mu překladatelka věnovala: knihu doplňuje stručný slovníček cizojazyčných výrazů, jež se v textu objevují.