Autoři se snaží osvětlit neuvěřitelně zamotaný příběh vzniku tzv. sovětské Barbarelly, superhrdinky bojující proti komunismu a za pravé ideály Velké říjnové revoluce. Pokud vidíte podivný rozpor už v této větě, nevyjdete při čtení Octobriany z údivu.

Petr Sadecký se už odmalička zajímal o kreslení a záhy se stal osobním přítelem malířů Zdeňka Buriana a Bohumila Konečného. Právě druhý, méně úspěšný z umělců se stal možná největší obětí charismatického mystifikátora, jímž Sadecký byl.

Sadecký studoval filmovou vědu na pražské FAMU, po vojně zřejmě působil jako agent ve vládních službách a v roce 1967 emigroval, aniž by se o svých plánech komukoli zmínil. Společně s ním zmizelo jeho přátelům velké množství knih, kreseb i obrazů. Za železnou oponou Sadecký působil jako neúspěšný obchodní agent přátel-malířů, až nakonec po svých světoběžnických eskapádách vydal v Británii knihu Octobriana a ruský underground. Seznamuje v ní svět s existencí podzemní sovětské organizace označené zkratkou PPP (Progresivní politická pornografie), která se zhlédla v západním pop-artu a začala kromě pořádání orgií vytvářet i komiksy. Octobriana měla představovat hlavní důkaz.

Kniha vzbudila na Západě obrovský ohlas, ale Sadeckého podvod byl záhy odhalen. Jeho dílo se brzy dostalo i na Východ - a ukázalo se, že se jedná o práci B. Konečného s obálkami Z. Buriana, přičemž Sadecký hlavní hrdince na čelo dokreslil pěticípou hvězdu. Octobriana byla původně Amazona. Měla být ženským Jamesem Bondem s postavou americké pin-up girl, další inspiraci poskytly Barbarella a Vampirella. Konečný tvořil Amazonu s vyhlídkou zisku na západním komiksovém trhu, ale místo ní se objevila Octobriana, která mu nejenže nepomohla, ale vrhla jej do ještě větší finanční krize kvůli vyšetřování StB. Celý případ Octobriany vlastně znamenal konec jakéhokoli vývoje komiksu v Čechách a dá se označit za klíčový bod, jenž poskytuje vysvětlení, proč se u nás komiks nikdy nezabydlel.

Zajímavý je však samostatný život, jímž začala Octobriana žít. Vyšla v několika vydáních a postupem času se stala další superhrdinkou s výraznými exotickými rysy. O jejích autorech se vědělo jen málo, mnohdy byla i nadále pokládána za anonymní dílo odněkud ze SSSR. V sedmdesátých letech však na Západě sloužila jako transparentní ukázka boje proti komunismu, i když její příběhy vlastně žádný politický podtext neměly. Z postavy se přesto stal kult. David Bowie dokonce seriózně uvažoval, že o Octobrianě natočí film, další zpěvák Billy Idol ji měl vytetovanou na paži, exotická kráska se objevovala postupně v dalších a dalších komisech, což se nezměnilo ani v letech devadesátých. (Na adrese http://www.octobriana.net/ dokonce nalezneme informace o filmu, který byl skutečně natočen!)

Octobriana představuje klasickou komiksovou hrdinku sedmdesátých let a vlastně jen její původ jí dodává punc originality, což je ale ostatně to, oč se Sadecký snažil a čeho by s Amazonou nikdy nedosáhl. Z jeho donkichotských projektů je to také v podstatě jediný, který se zapsal do povědomí veřejnosti, bez ohledu na kontroverzní vznik, jenž byl stejně zastřen železnou oponou.

Co se zpracování monografie týče, odvedli autoři skvělou práci. Kniha se snaží o demaskování veškerých Sadeckého mystifikací do té míry, do jaké je to po letech možné; zachází však i dále: až do hořkého konce mysteriózního muže, na něhož si nelze udělat jednoznačný názor.

Nejzajímavější je grafické zpracování knihy. Labyrint se rozhodl pro netradiční řešení, které dodává knize vzhled zápisků z pátrání vyšetřovatelů případu, napětí textu dodávají korektury a poznámky psané propiskou na okraje stránek, k tomu xerokopie Sadeckého dopisů, novinových článků, doprovodné ilustrace… To všechno vtahuje čtenáře do celého podivného světa PPP. Je pravda, že kniha sama působí jako mystifikace, formou trochu připomíná první vydání Součkovy Cesty slepých ptáků, ale zde se - doufejme - o mystifikacích pouze dočítáme.

Rozhodně se jedná o velmi solidní práci, která se může stát jedním ze základních kamenů nově se rodící české komiksové kultury a její historiografie. Sadecký byl sice podvodník, ale jeho místo v komikové historii mu nikdo upřít nemůže.