Dvojjazyčné antologie - literární politika autorů nové vlny
„Současná ukrajinská literatura nijak nezaostává za literaturou evropskou,“ tvrdí přední ukrajinský literární vědec a spisovatel Vasyl Habor. Přesto o ní příliš slyšet není, chtělo by se dodat z pohledu českého čtenáře, jenž se poprvé od roku 1989 mohl se současnou ukrajinskou literaturou seznámit teprve na jaře 2002, kdy po dvanácti letech půstu (či nezájmu) doputoval na knihkupecké pulty kvalitní český překlad úspěšného a kontroverzního románu Oksany Zabužko Polní výzkum ukrajinského sexu (1996, česky 2001).

Jak se vůbec následovníkům Tarase Ševčenka daří? Osmdesátníci neboli autoři nové literární vlny (patří sem například Jurij Andruchovyč, s jehož jménem jsou spojovány počátky ukrajinského postmodernismu, Oksana Zabužko, Petro Miďjanka, Pavlo Hirnyk, Ihor Rymaruk, Vasyl Herasymjuk, Viktor Neborak, Vjačeslav Medviď či Vasyl Holoboroďko) vstupují do ukrajinské literatury na konci 80. a na počátku 90. let minulého století. Jejich tvorba vychází převážně až po vzniku samostatné Ukrajiny, čtenáři ji tak mohou zároveň konfrontovat s díly zakázaných spisovatelů dvacátých až třicátých let a let sedmdesátých, která v té době opouštějí sovětské trezory.

Problémů se naskýtá dost. Čtenář - podobně jako v okolním postkomunistickém světě - si i v otázce výběru četby rychle zvyká na svobodný trh: levná zábavní produkce, kterou totalitní režim dokázal držet v trezoru se stejnou důsledností jako literaturu kvalitní, leč nepřijatelnou, často vítězí. Své "plody" nesou i desítky let násilné rusifikace: aby mohli číst ukrajinské knihy, musejí si mnozí ukrajinštinu řádně "osvěžit" či se ji teprve naučit. Ve svobodném prostředí však ukrajinská literatura pookřívá. Z pevně zakorkované totalitní láhve autoři vypouštějí smích, ironii a sarkasmus, našedlý sovětský svět nahrazují karnevalem a literaturu svádějí do koryta postmodernismu, v němž sjednocují pozdní ukrajinskou modernu s avantgardou. Rodí se hra s textem a čtenářem, improvizace, koláž. Přitahuje erotika a magičnost (po letech tabuizace slaví úspěchy samozřejmě i pornografie).

Přestože je osmdesátníkům upřena taková pozornost, jaké se těšila generace let šedesátých, jedno jim upřít nelze: vracejí ukrajinskou literaturu tam, kam ve světlejších okamžicích dějin vždy směřovala. Duchovní náboj jejich děl je nyní bližší Západu, možná i proto, že v duších těchto autorů je až příliš přítomna bolest při vzpomínce na osudy otců a dědů.

Cesta za jazykovou bariéru
Přestože první překlady ze současné ukrajinské literatury již existují - například román Jurije Andruchovyče Rekreace vyšel polsky a anglicky, Polní výzkum ukrajinského sexu Oksany Zabužko byl mimo češtiny přeložen do maďarštiny ... - a dokázaly vzbudit pozornost („Pro Západ je to prostě cosi nového,“ říká básník Petro Miďjanka), většina autorů si bídné postavení ve světové literární aréně uvědomuje. Aspoň těch mladších, které si již kritika stihla zaškatulkovat do "ukrajinské literatury po roce 1990".

A jak dát světu o sobě vědět? Zhusta básníci, kterým je dnes mezi dvaceti a třiceti, stojí za projekty, které o to usilují: nestojí-li světové jazyky o naše díla, přeložíme si je sami. V agilním lvovském nakladatelství Kalvaria tak kupříkladu spatřila světlo světa dvojjazyčná (anglicko-ukrajinská) antologie mladé ukrajinské poezie Protyznačeňja-Against Meaning (Opačný názor), obsahující texty nejmladších ukrajinských básníků (např. Andrij Bondar, Serhij Žadan, předčasně zesnulý Vadym Koval´, Halyna Kruk, Rostyslav Mel´nykiv, Serhij Panťjuk, Halyna Petrosaňjak ad.). Zcela v duchu jejich tvorby, která je zároveň svobodná, výstřední a tak trochu romantická (romantika se dříve nebo později plavně transformuje do - pro postrevoluční období tak příznačného pragmatismu, končícího často zoufalstvím či deklarativními pocity bezvýchodnosti), rozšířili autoři antologii o překladovou část - do angličtiny, jazyka, který jim má zaručit vstupenku na světovou literární palubovku, přeložili texty mladých básníků nikoli rodilí mluvčí, ale stejně staří ukrajinští anglisté. Trochu odvážné, určitě sympatické. "Je to troufalost a avantýra, ale nepřítomnost ukrajinského slova ve světě budiž omluvou," píší v předmluvě Tanja Donij a Andrij Bondar. Bez diskuse zadělali na zajímavý fenomén. Není to totiž poprvé, co taková dvojjazyčná antologie vzniká.

Podobná ukrajinsko-anglická kniha vyšla v roce 2001 pod názvem Sto let mládí taktéž ve Lvově, v nakladatelství Litopys. Na téměř tisícovce stran je zde představeno sto ukrajinských básníků dvacátého století. V roli překladatelů tu ale na rozdíl od bouřlivého mládí registrujeme i známé americké spisovatele.

Uplynulé desetiletí v ukrajinské literatuře je ve znamení vzletů a pádů. Není možné přesvědčivě říci, že by literatuře obecně prospívaly sociální otřesy a chaos postsovětského světa. Opak platí pro literaturu ukrajinskou, kde vyvolaly novou poetickou vlnu. A ta se k nám nezadržitelně blíží.