Výbor tvořený osmnácti etiopskými bajkami a pohádkami dává českému čtenáři vůbec poprvé příležitost seznámit se s nejznámějšími písemně zpracovanými texty reprezentujícími etiopskou lidovou slovesnost. Jednotícím prvkem všech příběhů je vtipnost a obecně platná lidská zkušenost, častým tématem pak hloupost, krutost a mazanost.

Pohádky o lidské hlouposti hojně využívají hyperbolu a krutost, s níž se v nich setkáváme, mnohdy hraničí s morbidností. Černý humor jako by zde byl tou nejpřirozenější součástí lidové představivosti. Uveďme si pro ilustraci krátkou citaci z pohádky nazvané „Jak hloupý muž a hloupá žena poráželi vola“. Vypráví o manželském páru, muži a ženě, kteří se stěží uvěřitelnou hloupostí připraví o veškeré maso z poraženého zvířete. Oba manželé nakonec dojdou k mylnému přesvědčení, že vinu na jejich neštěstí mají mouchy v jejich příbytku, a na radu soudce se pustí do jejich vybíjení. Poté, co muž zničí nádobí a vybavení domu, končí vyprávění slovy: „Když už všechno porozbíjel, usadila se jedna moucha na čele jeho ženy. Zrovna když ji chtěla zabít svazkem trávy, moucha ulétla. Teď si žena počínala chytřeji. Našpulila rty, opatrně zapískala na muže a prstem mu ukázala na mouchu. Muž zvolal: ,Vydrž a nehýbej se! Nebudu se s ní mazlit jako ty!‘ Vzal palici z hmoždíře a vší silou ženu uhodil do nosu. Zůstala ležet mrtvá s otevřenou pusou a polámanými zuby. Muž na ni hledí a povídá: ,Vstaň, směješ se předčasně! Boj ještě neskončil.‘“

Ti z čtenářů, kteří měli to štěstí v Etiopii nějaký čas pobývat, bezpochyby ocení, jak mistrně dokáží vybrané příběhy evokovat tamní mentalitu. Využitím typických výrazů z amharštiny, zpravidla doprovázených vnitřní vysvětlivkou (na konci knihy autor ještě přidává slovníček použitých slov), přibližuje Mikešův výbor každodenní realitu většiny Etiopanů žijících tradičním, venkovským způsobem života.

Etiopské bajky a pohádky ukazují, že tento žánr původně ústně předávané lidové slovesnosti byl určen k pobavení i poučení především dospělého publika. Ten, kdo by se domníval, že jde o texty vhodné pro děti, by mohl být překvapen zmíněnou často se vyskytující krutostí spojenou s černým humorem. Naučení vyplývající z obecně platné lidské zkušenosti uvítá spíš starší čtenář („,Rána, kterou jsi mi způsobil oštěpem, se zahojila. Ale rána, kterou jsi mi způsobil tím, že jsi mne urazil, ta se nezahojí. Nikdy z mého srdce nezmizí.‘… Rána slovem bolí víc než rána oštěpem.“ – Lev a lidské mládě, str. 38).

Výbor etiopské lidové slovesnosti, do češtiny poprvé přeložené přímo z amharštiny, je nádherným dokladem prastaré africké kultury, která se nevyvíjela v izolaci od ostatních kontinentů Starého světa. Díky četným mezikulturním vlivům dokládají pohádky a bajky prolínání různých motivů z domácích i cizích látek (ale i významný vliv křesťanství), a jsou tedy našemu čtenáři možná mnohem bližší, než by u afrických předloh očekával. Jejich vydání je počin, který si bezesporu zaslouží ocenění.

Autor Pavel Mikeš je již české veřejnosti znám díky pozoruhodnému cestopisu, který vydal společně s Hynkem Adámkem pod názvem Čas je dar Afriky – Etiopie (Knižní klub 2000).

Závěrem ještě poznámka: úctyhodná péče Pavla Mikeše představit široké čtenářské veřejnosti zajímavou knihu ostře kontrastuje s nepochopitelnou nedbalostí jazykové redakce, pod niž se podepsala Mgr. Zdeňka Flašková.