S prezidentem Pražského festivalu spisovatelů Michaelem Marchem o posledním festivalu, Vladimíru Holanovi a budoucích plánech

Jak hodnotíte poslední ročník Pražského festivalu spisovatelů?
Byl jsem překvapen, jak skvělé publikum jsme měli. Přitom většina z diváků byla velmi mladá, například diskuse týkající se Benešových dekretů se zúčastnily starší i velmi mladé ročníky. Stejně tak i šesti odpoledních a večerních setkání Guardianu.

Letos přijel i Jeffrey Eugenides, jenž se během Festivalu stal laureátem Pulitzerovy ceny. Dostal jste na něj tip, nebo to byla intuice?
Byla to intuice v tom smyslu, že jsme chtěli na Festivalu představit i mladé a relativně neznámé autory. Myslím si o Jeffreym, že je jedním z nejlepších autorů generace mladých amerických umělců. A měli jsme i dobré kontakty s jeho agenturou v New Yorku.
Když přijel do Prahy, nikdo ho neznal, takže udělení Pulitzerovy ceny bylo pro všechny velkým překvapením. A snad také ukázalo, že míříme dobrým směrem.

Dalším skvělým autorem, který přijel v dubnu do Prahy, byl Yann Martel, který je držitelem Bookerovy ceny za rok 2002. Jak jste přesvědčil jeho?
Slíbili jsme mu, že může přivézt i svého tygra (Martelovo oceněné dílo Pi a jeho život vypráví o chlapci jménem Pi, který musí přežít na voru uprostřed oceánu společně s hladovým tygrem - pozn. red.).

Oba, Martel i Eugenides, momentálně žijí v Berlíně. Kdy přijde doba, že se nositelé prestižních cen budou usazovat v Praze?
Nemyslím si. Ostatně i Yann Martel byl v Berlíně jen přechodně, učil tam filosofii a teď už je zpátky. Co se týče Prahy, záleží na tom, co Praha spisovatelům nabízí. Berlín si svou spisovatelskou komunitu udržoval po desetiletí díky speciálnímu programu pro spisovatele, v němž jim nabízí ubytování na celý rok, pokrytí životních nákladů, například i výdaje na knihy. V roce 2004 tam takto bude pobývat Richard Ford. Pokud Praha nabídne podobné podmínky, budou se spisovatelé usazovat i zde.

Našim cílem je změnit myšlení
Proč jste si v roce 1991 vybral za sídlo nového literárního festivalu Prahu? Jsem básník a do Prahy jsem poprvé přijel v roce 1976. Hledal jsem Vladimíra Holana a samozřejmě jsem jej nemohl najít. Podle mě je Noc s Hamletem jedna z největších básní 20. století, sám jsem ji přeložil do angličtiny. V Londýně mi vyšla i antologie literatur střední a východní Evropy. Jsem tedy ve spojení s Prahou déle, než si mnozí myslí.

Dalo by se říci, že Pražský festival spisovatelů pomáhá Praze zpět do Evropy?
Řekl bych, že Češi se už cítí být opět součástí střední Evropy a ne Evropy východní. Jiné je to ale s vnímáním České republiky ve světě; tam si ještě lidé nezvykli rozlišovat mezi státy bývalého východního bloku a stále si myslí, že Praha je hlavním městem Československa. Změně myšlení však napomáháme: snažíme se Prahu ukázat světu a svět naopak přivézt do Prahy. Už dvanáct let je naším hlavním sponzorem britský deník The Guardian. Ten o nás píše v novinách i na svých webových stránkách. Dám Vám příklad: když bylo divadlo Minor, v jehož prostorách jsme festival letos pořádali, na turné v Jižní Koreji, všechna jejich představení byla vyprodána. Nejen proto, že jeho inscenace jsou špičkové, ale i proto, že korejské obecenstvo již vědělo od dvou slavných korejských umělců, kteří byli v Praze na našem festivalu (Yi Mun-yol a Ko Un), že nejkrásnějším loutkovým divadlem v České republice je divadlo Minor.

Můžete přiblížit témata, jež Vás ve výběru zaměření jednotlivých ročníků festivalu zajímají?
Když dáváme dohromady celý ročník festivalu a vybíráme umělce, jež bychom rádi pozvali, musíme se podrobně věnovat jejich dílu. Příští ročník Pražského festivalu spisovatelů bude věnován Josephu Rothovi, jeho mottem bude: "Nevím, kam jdu". To je téma, které se stává čím dál častější po celém světě. Jak tak pročítám Rothova díla, připomínám si všechny umělce, kteří tvořili během první světové války a dvacátých a třicátých let, jako třeba Viktor Klemperer či Karl Kraus, a kteří zažili rozpad habsbursko-uherské monarchie, rozvrat a pád Evropy. Zvolili jsme Josepha Rotha, protože sám takový rozpad ve svém díle popisuje.

Pražský festival ve Vídni?
V čem spatřujete hlavní smysl festivalu?
Pro nás je velmi důležité, že do Prahy přijíždějí umělci a diskutují s lidmi. Je to dobré i pro samotné spisovatele. V této souvislosti bych chtěl podotknout, že se o Pražském festivalu spisovatelů píše už i v knihách, například v předmluvě k Vězni lásky Jeana Geneta, jemuž byl festival zasvěcen v roce 2002. Nebo nová kniha irského autora Johna Banvilla – Prague Pictures, inspirací k ní byl autorův pobyt na jednom z předchozích festivalových ročníků. To je v případě literárního festivalu velmi neobvyklé a pro nás velmi potěšující.

Koho hodláte pozvat v roce 2004?
Vždycky je třeba zamyslet se nad celkovou koncepcí, pozvat takové spisovatele, kteří si budou mít vzájemně co říci. Z každého ročníku si odneseme nějaké poučení, nápad, jak to udělat příště. Nyní jsme pozvali spisovatele, kteří jsou velkými Rothovými znalci a obdivovateli, třeba Nadine Gordimerovou, nositelku Nobelovy ceny za literaturu v roce 1991. Čtrnáctý ročník Pražského festivalu spisovatelů proběhne mezi 21. a 25. březnem 2004.

Máte ještě nějaké další plány?
Po dohodě s panem Vojtěchem Balíkem, ředitelem Národní knihovny Praha chystáme sérii večerů autorských čtení v pražském Klementinu. Do Prahy tak nyní přijíždí čínský básník s americkým pasem Bei Dao, jehož příjezd do Prahy výrazně podpořilo velvyslanectví USA v ČR. K prezentaci autora, jež proběhne 12. listopadu 2003, se nám podařilo vydat sbírku básní Noční hlídka v překladu sinoložky Lucie Olivové. A mám tu čest oznámit další novinku: Festival spisovatelů Praha ve Vídni pod patronátem Karla Schwarzenberga. V roce 2004 budeme mít tedy Pražský festival spisovatelů ve dvou městech za účasti různých umělců Chceme tímto navázat širší spolupráci mezi dvěma centry, která kdysi tvořila stejný kulturní prostor.

Pomáhá Vám ve Vašem úsilí stát nebo město Praha?
Citoval bych zde Alberta Camuse a jeho výklad nietzscheovského nihilismu: Nihilista je ten, jenž nevěří tomu, co vidí. A politici zřejmě nevěří tomu, co je vidět: že Pražský festival spisovatelů má výbornou reputaci. Určitou finanční podporu nám poskytuje Hlavní město Praha. Poprvé po čtrnácti letech nám zasvitlo i z Ministerstva kultury.

Co tím myslíte?
Je jasné, že výzkum, umění i kultura, které nemají výsledky, si podporu nezaslouží. A je také jasné, že peníze jsou, jen často špatně rozděleny.