Britský list The Observer před několika dny představil svou verzi stovky nejvýznamnějších románů všech dob. Už při zběžném pohledu je patrné, že převážnou většinu tvoří díla anglických a amerických autorů. V první dvacítce jich najdeme patnáct (sic!), zatímco o zbývajících pět titulů první dvacítky se podělili čtyři francouzští romanopisci předminulého století a jeden Španěl. Ne že by nás to překvapilo, výběr přece sestavovali Britové. Nás může alespoň potěšit, že v této elitní stovce, jakkoli je diskutabilní, je zastoupena i česká literatura.

První příčka patří španělskému románu. Není těžké uhodnout, že se jedná o Důmyslného rytíře dona Quijota de la Mancha od Miguela Cervantese. Romanista Václav Černý (a rovněž autor jednoho z českých překladů tohoto románu) nijak nepřeháněl, když o příběhu „rytíře smutné postavy“ v roce 1966 napsal: „Je to, jak víte, časově první román naší kultury, Cervantes vůbec zahájil a razil tento žánr, určený k tak fantastickému úspěchu (...). A nejenom historicky první: je to možná dosud vůbec největší a nejhlubší román naší vzdělanosti!“

V první desítce najdeme díla prověřená časem. Jedná se o Poutníkovu cestu (2) od Johna Bunyana, Robinsona Crusoea (3) od Daniela Defoea, Gulliverovy cesty (4) od Jonathana Swifta, Toma Jonese (5) od Henryho Fieldinga, Clarissu (6) od Samuela Richardsona, Tristrama Shandyho (7) od Laurence Sterna a Emmu (9) od Jane Austenové. Aby se neřeklo osmou příčku přenechali britští sestavitelé výběru Nebezpečným známostem (8) od Pierra Choderlose De Laclos. Časově nejbližším románem v první desítce je poněkud překvapivě Frankenstein (10) od Mary Shelleyové.

Převážnou většinu seznamu okupují díla napsaná v 19. a v první polovině 20. století. Až po šedesáté příčce najdeme naopak takřka výhradně romány, které spatřily světlo světa před méně než padesáti lety, jak např. Kdo chytá v žitě (61) od J.D. Salingera, Pán prstenů (64) od J. R. R. Tolkiena, Šťastný Jim (65) od Kingsleye Amise, Pána much (66) od Williama Goldinga či Na cestě (68) od Jacka Kerouaca.

Zaměříme-li se na hledisko národnostní, jednoznačný prim, jak už jsme poznamenali, patří anglické či americké próze. O objektivitě tedy nemůže být řeč. Francouzští romanopisci jsou zastoupeni osmi knihami, německy psaná literatura se musí spokojit s třemi tituly, italští a ruští s dvěma (nepočítáme Lolitu, která byla napsána v angličtině), jen jedním románem je zastoupena hispanoamerická literatura a rovněž jedním literatura česká.

Nemá smysl dále výběr komentovat. Někomu může sednout více, někomu méně. Poznamenáme jen to, že kniha českého autora obsadila 93. příčku. Nepochybujeme, že uhodnete, kdo je jejím autorem, zvlášť když prozradíme, že Jaroslav Hašek to není. Ale ve výběru titulu se patrně zmýlíte. Nebo ne? Ostatně, podívejte se na seznam 100 nejlepších románů podle Observeru, který najdete na adrese http://observer.guardian.co.uk/review/story/0,6903,1061037,00.html. Můžete se zapojit i do diskuse, máte-li slabost o podobné žebříčky literární nesmrtelnosti.