Shan Sa, mladá autorka původem z Pekingu, žije a publikuje ve Francii. Dnes je jí třicet, jako dítě vyhrála v Číně státní cenu za poezii, později přesídlila do Francie, kde hned za první román Brána do nebeského míru (La Porte de la Paix Céleste, 1997) získala stipendium "Goncourt". Oceněn byl i její další román, Čtyři životy vrby (Les Quatre vies du saule, 1999), za Hráčku go (Joueuse de go, 2001) získala „Goncourta“ udělovaného každoročně gymnazisty.

V těchto dnech vydává v nakladatelství Albin Michel nový román s názvem Císařovna. Kolem knihy hned vznikla právně-mediální aféra, protože nakladatelství Grasset na spisovatelku a na jejího nakladatele podalo žalobu. Shan Sa totiž loni podepsala smlouvu, že v nakladatelství Grasset vydá na podzim 2003 román. Teď ale tvrdí, že mělo jít o publikaci o kaligrafii, avšak smlouva patrně povahu díla blíže neurčuje.

Ovšem o poslední knihu Shan Sa se zajímají nejen soudy, ale i kritika. Všechny literární přílohy francouzských a belgických deníků přinesly v těchto dnech velmi příznivé recenze románu Císařovna. První stránky knihy popisují poslední okamžiky těhotenství, jež má skončit porodem chlapce. „Bude to určitě chlapec, Pane. Hýbe se. Je velmi náruživý.“ Omyl! Je to „zase dívka“. Avšak dívenka velmi náruživá, jež ve světě, kde vládnou jen muži, nepřestane bojovat - aby smyla všechno ženské ponižování a nastolila svou vlastní tyranii. Když jí bude sto dní, vybere si během rituálu z deseti předložených předmětů právě meč. O třicet let později se stane císařovnou a prohlásí: „Budu v ruce držet neviditelný meč, jenž přetne všechny vaše iluze.“

Román mluví nejen o výjimečném osudu (patrně jde o Wu Zetian, nejznámější čínskou konkubínu, jež se vyšplhá až na trůn), zároveň nastiňuje život žen ve staré Číně, který se ale dodnes v mnohém nezměnil. Wu, která v císařské komnatě pro ženy dostane jméno Světlo, se poštěstí sloužit hned dvěma panovníkům. Její cesta vzhůru jde skrze její „magickou sexuální sílu“ a „nezměrnou cílevědomou inteligenci“. Dostane se do nebeské postele, podaří se jí porodit nezbytné dědice, syny. Svět kolem sebe pročistí, odstraní všechny sokyně, vyhostí neschopné příbuzné, zničí politické odpůrce, odstaví své sestry i matku, odsoudí neteř i synovce, týrá manžela.

Shan Sa se v románu viditelně inspiruje osudem císařovny Wu Zetian, nikdy ji ale nejmenuje, nelze tedy její román prohlásit za historický. Popisuje ale věrohodně Čínu v době největšího rozmachu, kdy se šířil budhismus, v epoše válečných úspěchů a rozmachu umění. Nezaměřuje se ale na slávu, vynáší na světlo intrikářství, incest, vášně a utrpení - atmosféru, již v románu ještě zdůrazňuje krásný jazyk postavený do kontrastu s hrůzným obsahem.

Shan Sa: Impératrice. Albin Michel, Paris, 2003, 440 s.