Eugène Savitzkaya je ten skutečně pravý zástupce literatury pro náročné. Podivně znějící jméno tento Belgičan zdědil po matce, Rusce, otec byl Polák a do Belgie přišel kdysi jako horník, za prací. Možná právě smíšený původ - bilingvní prostředí doma a školní prostředí fungující jen ve francouzštině, již si Savitzkaya automaticky vybral jako prostředek vyjadřování i v literatuře - předurčil tvář jeho textů. Ty sice poslední dobou mají podobu (formu) i ráz (obsah) prózy, leč jejich pramenem je stále poezie. Spisovatel velice vnímavě a objevně pracuje s jazykem a jeho knihy nepřinášejí povrchní, ani lehké čtení. Přesto však dokážou oslovit, i na dlouho.

Knížka Exquise Louise (Drahocenná Louisa), vydaná nakladatelstvím Les Éditions de Minuit, jistým způsobem doplňuje dílo Marin, mon coeur (1992), jež Eugène Savitzkaya napsal synu Marinovi - sepsal ji vlastně z okouzlení nad zrozením svého syna. Exquise Louise, jak jinak, patří spisovatelově dceři. Louise je dnes již dvanáct a zaplnila knížku od začátku do konce. Savitzkaya se vyznává jak z obdivu k tomu, že dívka je na světě, tak k její nádheře: popisuje Louisiny nožky, prstíky, nehtíky, vlásky, tak jak to básník umí. Pozoruje, jak dívka roste, co dokáže. Vydává se za ní do světa niterného i výhradně dětského, až tam, kde holčička učí mluvit mouchy, promlouvá s koňmi. Zkrátka knížka, jakou asi jen spisovatel jako Savitzkaya může napsat své dceři, tak jak ji napsal synovi.