Pátý román Jacquese-Etienna Bovarda Carolina země (Le Pays de Carole) vypráví o krizi partnerského vztahu, o obtížích překonat tradiční představy o manželství, a zároveň o zoufalých podmínkách drobných farmářů na švýcarském venkově. Jde o příběh lásky, země, společnosti, o zamyšlení nad smyslem života.

Román začíná ve chvíli, kdy se téměř čtyřiatřicetiletý Paul rozhodne zapisovat si na přenosný počítač deník, aby si tak vyjasnil situaci, v níž se ocitlo po osmi letech jeho manželství s Carole. Mladá, nezávislá a ambiciózní žena pracuje v nemocnici, má noční služby a žije jen svojí kariérou gynekoložky, zatímco Paul na ni čeká na rodinné farmě. On sám medicínu vzdal, když nejasně pocítil, že jeho skutečné poslání je v umění. Fotografie? Jazz? Prozatím tápá, věnuje se domácnosti a ztělesňuje tak "nového muže porevolučního feminismu" pod výsměšným pohledem svých sousedů. Není snadné být mužem v domácnosti ve světě, jehož heslem zůstává nedůvěra k neznámému.

Paul pochází z kraje kolem Lemanského jezera (Côte) a následuje svou ženu Carole do "její země" - drsného kraje, kde se narodila. Hornatá oblast Jorat je obydlená málomluvnými a uzavřenými farmáři, jejichž situace se v době globalizace stále zhrošuje. Paul zahrnuje tuto krajinu a její obyvatele upřímnou něžností, vesničané ho však neberou příliš vážně - podle nich se Paul jen "vyvaluje" a dělá spousty fotek. Ale náš "velký dobrák" ví, jak se zavděčit - vytvoří krásné fotografické portréty starého Alberta těsně před smrtí nebo Johnovy krávy, a odměnou se mu dostává uznání skutečného uměleckého talentu.

Jacques-Etienne Bovard neoblomně a zároveň s citem a bez jakéhokoliv posměchu, s nímž se setkáváme v jeho předchozím románu Zahradní skřítci (Nains de jardin), vykresluje rozpad rodiny, přičemž podtrhuje potřebu citu a uznání nejbližších. V tomto smyslu patří nesmělá a zároveň "výmluvná" setkání Paula s otcem-navigátorem při projíždce po jezeře k silným okamžikům knihy.

Jádrem románu však zůstává vztah Paula a Carole, momentálně narušený její nevěrou. Carole následuje svého šéfa do Spojených států, lákána brilantní profesní perspektivou a konvenční láskou ke svému nadřízenému. Citlivý a realistický Paul, místo aby opustil nepřátelské prostředí, se rozhodne zůstat. Svůj smutek zahání náruživou tvůrčí prací, která je čím dál více nositelkou smyslu a krásy. Hodlá odhalit tajemství této ponuré krajiny, zatímco fotografuje miliony klišé - zeleninu sraženou mrazem, dobytek a lidi překvapené v intimní chvíli. Přikládá ruku k dílu ("ty máš přece dost času!") a večer zasype počítač pochybnostmi, vztekem, zmatkem. A rovněž svým hlubokým přesvědčením, že skutečný život je právě zde, vedle smrže, brázd a mlčenlivosti dobytka. Carolina země je skutečným manifestem ve prospěch pomalosti, mlčenlivého soužití bytostí a věcí, oslavou života v souladu s přírodou a životního stylu, který je pomalu na ústupu.

Jacques-Etienne Bovard ve svém románu Carolina země uplatnil svůj pozoruhodný vypravěčský talent, cit pro dialog, věrné odpozorování vztahů mezi mužem a ženou nebo mezi generacemi, velké množství detailů z každodenního života, ekomie, politiky či sexu a konečně hluboce laskavý postoj ke všem svým postavám. Jacques-Etienne Bovard si zachoval jedinečnou svěžest, směs upřímnosti a dobré vůle, které vyzařují ze všech jeho postav a vnitřní atmosféry tohoto krásného románu osobní zralosti.