Když v roce 1954 vyšla nenápadná, leč záhy značně kontroverzní kniha s názvem Příběh O, pod nímž byla podepsaná neznámá Pauline Réageová, asi málokdo tušil, že světlo světa spatřilo skutečně epochální dílko. Francie sice v té době už měla dlouhou tradici erotické literatury, a to v nejrůznějších podobách, navíc Paříž v té době zásobovala erotickou literaturou i anglofonní svět, kde tehdy bylo publikování takto orientovaných knih nemožné - nejvýznamnější úlohu v tomto ohledu sehrálo nakladatelství Olympia Press Maurice Girodiase, jež kromě erotické literatury vydalo i další významná díla, která tehdy v anglicky mluvících zemích vyjít nemohla, třeba Nabokovovu Lolitu - přesto ještě v padesátých letech měla "erotica" příchuť zakázaného ovoce, ba dokonce jistého tabu. Kniha Příběh O rychle pronikla všemi vrstvami pařížského literárního života, už i proto, že předmluvu k ní napsala významná postava tehdejší francouzské kultury: ostatně dlouho se mělo za to, že Jean Paulhan je skutečným autorem románu. Ostatně domněnka, byť mylná, nebyla úplně bezdůvodná - když Georges Bataille publikoval před válkou knížku Madame Edwarda, taky hlavní text podepsal pseudonymem a rozsáhlou předmluvu svým vlastním jménem. Když pak o mnoho let později vyšlo najevo, že skutečnou autorkou knihy byla Paulhanova milenka Dominique Auryová, žil už pseudonym vlastním jménem a z Příběhu O se stala klasika inspirující celý jeden žánr erotické literatury.

Mimo jiné inspirovala i knihu, jež se na scéně objevila o dva roky později a která s ní byla spojena nejenom tématem, ale i věnováním a předmluvou podepsanou tajemnými, ale všeříkajícími iniciálami P. R. Dnes už víme, že předmluvu k románu Obraz jménem Pauline Réageové podepsal Allain Robbe-Grillet a že její text pochází z pera jeho ženy Catherine (Robbe-Grillet údajně plné znění jména zkrátil na iniciály na základě reakce Jeana Paulhana, který se jeho předmluvou, respektive její kvalitou, cítil dotčen).

Edice Chiméra si klade za cíl - jak se dočteme z obálky knihy - být "mostem přes řeku zapomnění, která oddělila mnohé dnešní čtenáře od neprávem opomíjených hodnot minulosti", a tak je přirozené, že Obraz vychází v českém překladu právě zde.

Nakladatelství Host přistoupilo k románu skutečně poctivě a zodpovědně: text příběhu, elegantně přeložený Milošem Hanákem, je doplněn i úryvkem z Robbe-Grilletovy knihy Angélique ou l'enchantement (ten přeložil Marek Sečkař), výborně opatřeným detailními poznámkami, a tak jedinou věcí, k níž by v případě této knihy bylo možno vznést nějaké výhrady, je výtvarný doprovod Dušana Ždímala - podle mě se ke knize moc nehodí, nicméně uznávám, že je to záležitost velice subjektivní.

Objektivně nezpochybnitelné jsou ale kvality románu. Dílko drobné rozsahem, ovšem velké vlivem i literárními hodnotami patří nejen ke klasice erotické literatury, nýbrž má - jsem přesvědčen - své jisté místo i v literárním kánonu dvacátého století. Není to totiž jen erotica - vedle prvků klasicky erotické, nebo chcete-li pornografické literatury, obsahuje i témata, jež v té době zaměstnávala právě autory, jakým byl například Allain Robbe-Grillet. S jistou dávkou nadsázky by se dokonce snad dalo říct, že Obraz uspěl tam, kde francouzský nový román selhal - podařilo se mu nalézt navýsost literární výraz pro témata, myšlenky a koncepce, které noví romanopisci vyjadřovali leckdy dosti nemotorně. Ať je toto tvrzení příliš nadsazené či nikoli, skutečností zůstává, že Obraz je románem čtivějším, což je samozřejmě do značné míry spjaté s látkou a žánrem. Erotická literatura, jež je příkrým protikladem jakéhokoli l'art-pour-l'art a usiluje o to čtenáře sexuálně vzrušit, nutně pracuje se suspenzí, s postupným oddalováním a vyvrcholením vyprávění - a právě ono dodává příběhu velice silný náboj. Asi netřeba dodávat, že v případě Obrazu, jenž patří mezi ta nejlepší díla erotické literatury, je tento náboj neobyčejně silný. Tak vystupuje do popředí jedna velmi závažná skutečnost, totiž že příběh, na který nový román tak často zapomínal, často je nosným prvkem románu. A skutečně, všechna intelektuální témata, jež Obraz navozuje, jako by organicky vyplývala z příběhu, který ve knize prožívá trojice postav.

I dnes, kdy je autorka románu známa, vychází text pod původním pseudonymem. Robbe-Grillet v pasáži připojené k textu namísto doslovu vysvětluje, že jeho žena zvolila pseudonym, "aby nekompromitovala rodiče", nicméně vzhledem k ději románu (a stejně tak budoucí tradici, kdy stále mnoho erotických románů pochází z pera utajených autorů) má pseudonym závažnou funkci. Předně funguje jako určitý výraz tajemství, ale též zpochybnění identity. Celý román, jehož je předmluva integrální částí, totiž začíná hádankou "Kdo je Jean de Berg? Tou hádankou si teď musím krátit chvíli já. Ale že by tuto knížku napsal muž, mi připadá nepravděpodobné. Příliš straní ženám." A hádankami bude příběh pokračovat, až nakonec čtenáře - přes četná zpochybnění a rozpouštění identit postav v pohledu fotoaparátu - přivede k logickému, ale zároveň překvapivému rozuzlení.

Vzhledem k řečenému by asi bylo nešťastné prozrazovat dějové podrobnosti - čtenář, který bude knihu číst poprvé, by byl značně ochuzen. Jak napovídá název, dominantním tématem je "obraz". Ten určuje velice zvláštní vývoj vztahů mezi záhadným vypravěčem jménem Jean de Berg, neméně záhadnou a odtažitou fotografkou Kláru a její sexuální otrokyní Annou. Řekl-li jsem, že román patří nejen ke klasice erotické, pak i proto, že nabízí obrovské množství interpretačních možností. Příběh trojice postav se totiž odehrává jakoby za objektivem fotoaparátu, který sám v knize nikde nefiguruje, nicméně chladný objektiv určuje pohled, perspektivu obrazu, který je detailně, až klinicky přesně popsán a zpětně promítán do určitého pojetí reality - text tak mimo jiné nastoluje zásadní otázky spojené s určitou determinací každého pohledu, jenž nemůže být nikdy spontánní a vždy s sebou přináší problém několikavrstevné reality - a stejně jako pohled nikdy nemůže dosáhnout čisté bezprostřednosti, naivity, tak ani realita se nedokáže zbavit příměsi fiktivnosti. Pokud román Obraz říká něco velmi silně, pak to, že každý pohled je záležitost až neuvěřitelně rafinovaná.