Román Starci života se odehrává na venkově, kde se tradiční hodnoty a způsob života už dávno vytratily. Hlavní hrdina vidí budoucnost skepticky. Najde v sobě sílu ji změnit?
LM
Lukáš Malý
Milan Kundera, který by rád zmizel za svým dílem, se dočkal téměř devítisetstránkového životopisu, který ho ukazuje jako všestranně odpudivého člověka. Jan Novák, autor tohoto životopisu, pátrá ve všech patrech Kunderova života včetně suterénu. Urputnost a všetečnost, s jakou se snaží Kunderu dehonestovat, je ve výsledku kontraproduktivní.
Román Jiřího Maršálka je zvláštním způsobem nejednoznačný. Autor ironizuje knižní vyjadřování a přepjatý patos v řeči, přesto může leckdo vnímat Večerní slávu Wiederhausera čistě jako projev literární nostalgie a zálibný odkaz na některá kanonická díla světové literatury. Chytrá žertovná libůstka, ale také velice sterilní záležitost.
Nejhorší Boží trest není nekonečné utrpení, ale nekonečná samota. O tom je přesvědčen hlavní hrdina a vypravěč novely Svatá hlava. Hana Lehečková zachycuje, jak vypadá apokalypsa v podání „idiota“, žijícího na sociálním dně, a připomíná, k čemu jsou dobré literární experimenty.
Náhlé ukončení podpory obnovitelných zdrojů nastartuje v příběhu částečně situovaném do nádherné jesenické přírody nebezpečnou hru s nenulovým součtem. Bude se střílet, bude se vraždit, bude se intrikařit, a to všechno úplně zbytečně.
Nejnovější kniha Jiřího Kamene, sbírka povídek Elvis ze Záluží, je příkladem bezstarostného kratochvilného psaní. Na prvním místě je tu radost z vyprávění a bezbřehé fabulace. Jiří Kamen nemá dar vyvolat smích, ale úsměv ano.
Tři čtyřicátníci v krizi se po letech setkávají, aby se vydali na víkendové alkoholové tažení po anglické metropoli. Námět Víkendu v Londýně připomíná třeskuté filmové komedie à la Pařba ve Vegas, při četbě Folného knihy se ale bude smát málokdo.
Vladimíra Valová prokázala ve své povídkové prvotině pozoruhodně rozvinutou vnímavost k lidské mizérii. Sbírka s názvem Do vnitrozemí je skvěle napsaná, ale vyčerpávající. Cenu DILIA Litera pro objev roku sice nakonec nezískala, přesto se jedná o jedno z největších překvapení roku 2017.
Svižně napsaná prvotina Markéty Lukáškové je vyprávěná z perspektivy mladé ženy tápající v osobním životě a z perspektivy její babičky, která už svůj život musí bilancovat. Zajímavé rozvržení vyprávění a jazykovou obratnost však autorka v tomto případě vyplýtvala na nepříliš výživné zpracování nedotaženého příběhu.
Kniha smíchu a zapomnění vychází v nakladatelství Atlantis po bezmála čtyřiceti letech od exilového vydání. Ke čtenářům se tak dostává poslední z Kunderových česky psaných románů, který u nás dosud nebyl vydaný. Není nezajímavé, že autor do nového vydání zanesl několik změn. To, co se ale změnilo podstatně, je čtenářský kontext.
