Jana Dušek Pražáková

Letos v listopadu uplyne sto let od narození Paula Celana, který je považován za nejvýznamnějšího poválečného básníka německého jazyka. Zároveň je to teď na jaře padesát let od chvíle, kdy ukončil svůj život skokem do Seiny (23. 11. 1920 Černovice – 20. 4. 1970 Paříž).

Rodačka z Prahy, dnes švýcarská spisovatelka a učitelka němčiny pro cizince, prý s rodinou už vůbec nezačíná hovory o svých knihách, bojí se voyeurismu a toho, že se příbuzní a známí v textu domněle poznají – a pak se urazí. Ve svých knihách totiž otevírá palčivá mezigenerační témata.

Rodačka ze slovenské Rimavské Soboty Ilma Rakusa se v rozhovoru, jehož ústředním tématem je autorčina oceňovaná lyrická próza Moře moří, vyznává z obdivu k rodičům a prozrazuje, jak její život poznamenaly migrény. A charakterizuje také princip své literární tvorby: „Jde spíše o nalézání než vynalézání. Tím se v umění řídím už dlouho a myslím, že u toho zůstanu.“

V češtině brzy vyjde další román Ireny Brežné. Tentokrát se jmenuje Nevděčná cizinka a opět těží z autorčiných osobních životních zkušeností. Kniha vyznamenaná Švýcarskou knižní cenou však u čtenářů německojazyčného originálu naráží i na nepochopení – příčinou je ironie a humor slovanského střihu.

Rakouský spisovatel Michael Köhlmeier (nar. 1949) se vedle literatury věnuje také hudbě. V českém překladu je z jeho rozsáhlé románové a povídkové tvorby dostupná zatím jen jediná kniha: Dva pánové na pláži (česky 2017), studie možného přátelství depresí stíhaných velikánů Winstona Churchilla a Charlieho Chaplina, která si pohrává s prvky žánru biografie.

Z kopce ve vsi běží dítě, které v puse žvýká čerstvý dehet ze silnice, než se před ním zjeví fantaskně vyhlížející koza s rezavě načervenalou srstí. Babička už čeká s obědem. Tak ve shrnutí začíná Tamangur, obrazem nabitá, jazykově střídmá próza Švýcarky Lety Semadeni, která je považována za jednu z nejvýznamnějších představitelek současné rétorománské literatury.

Nejnovější román Die Kieferninseln (Borovicové ostrovy) německé spisovatelky Marion Poschmann se loni právem ocitl mezi pěticí titulů nominovaných v užším výběru na Německou knižní cenu. Jeho český překlad připravuje nakladatelství Paseka na příští jaro. Profesor kulturních věd utíká před svými chimérami do Japonska, aby našel sebe sama – a na nádraží v Tokiu potká kluka, který se právě chystá spáchat sebevraždu.

Winston Churchill a Charlie Chaplin – co mohou mít ti dva společného? V románu rakouského spisovatele Michaela Köhlmeiera je to kromě deprese především jejich pevné přátelství. Hlavní postavy fascinující knihy mají mezi sebou úmluvu, že pokud se jednomu z nich něco stane, všeho nechají být a přispěchají si na pomoc.

Rakouský architekt, teoretik architektury a spisovatel Friedrich Achleitner patří k čelním představitelům Vídeňské skupiny, která na přelomu padesátých a šedesátých let dvacátého století pomocí provokativních literárních experimentů a performancí revidovala zaprášené formy vyjadřování. Rozšiřování akustických a vizuálních možností jazyka, absurdní víceznačnost a zesměšňování stereotypů se odráží i v jeho miniaturách vzniklých po přelomu tisíciletí.

Milovníkům německého expresionismu a poezie vůbec by neměla uniknout nová publikace Prokletí básníci německé poezie, v níž Radek Malý představuje své nové překlady. Georg Heym, Jakob van Hoddis, Gottfried Benn, Georg Trakl jsou čtyři slavní raně expresionističtí básníci, jejichž verše převedl do češtiny. Bennova báseň Slepé střevo a Traklův Hölderlin, jehož originál byl objeven v soukromé knihovně ve Vídni teprve na začátku tohoto roku, se v češtině objevují vůbec poprvé.

Meral Kureyshi, švýcarská spisovatelka s kosovsko-tureckými kořeny, platí za velký objev německy psané literatury. Její lyrický debutový román Elefanten im Garten o přijímání, odcházení a vzpomínání si v roce 2015 vysloužil Bernskou literární cenu a nominaci na Švýcarskou knižní cenu. Od té doby se dříve téměř neznámá absolventka Literárního institutu v Bielu na šňůře autorských čtení nezastaví – českým čtenářům svůj úspěšný román představila na pražském veletrhu Svět knihy 2017.

Ve svém zatím posledním románu ohledává prozaička Angelika Reitzer téma zakotvení ve světě a pojem rodiny. Dva příběhy, z nichž by každý sám o sobě vydal na úspěšný román, spolu na první pohled nesouvisí – zahradnice z rakouského venkova s rukama posetýma mozoly planoucí zápalem pro svou lesní školku, jenž vítězí nad ubíjející rutinou, a studentka umění z bývalého východního Berlína, která by svobodu a zážitky mohla nabírat plnými hrstmi, a přesto se ve světě i sama sobě ztrácí.

Loňská držitelka rakouské státní ceny za literaturu Angelika Reitzer ve svém úspěšném románu Wir Erben (2014, My dědicové) zavádí čtenáře do světů dvou zdánlivě odlišných postav. Když se pak obě ženy z různých prostředí setkají, zjišťují, že si navzájem nejsou takovými cizinkami, jak by se na první pohled mohlo zdát. Spojují je jejich touhy, zklamání a odhodlání nevzdat se.

Bystrá pozorovatelka všedních situací, analytička rodinných konstelací a rafinovaná vypravěčka ze Štýrského Hradce Angelika Reitzer se v roce 2016 stala držitelkou rakouské státní ceny za literaturu. Její bibliografie čítá tři romány, soubory povídek a minidramat.

Mladý český hudebník představuje na svém novém albu písně slavného švýcarského písničkáře Maniho Mattera. Řepkovy překlady textů z obtížně srozumitelného bernského dialektu přinášejí spolu s energickým přednesem víc než pouhý náhled do tvorby osobnosti, jejíž odkaz je ve Švýcarsku považován za rodinné stříbro.

Kdo jednou zahlédl fotografii s jeho portrétem, už tu tvář nezapomene. Ostře řezané rysy, pohled někam za obzor, vzezření evokující vědomí výlučného postavení. Stefan George začínal jako symbolista s ambicemi přetvořit německou lyriku. Povedlo se mu to? Soudě dle jeho tehdejší popularity a dodnes čilé recepce rozhodně ano. Ovšem českým čtenářům se poezie jednoho z nejvýznamnějších německých básníků představuje v reprezentativním výběru vůbec poprvé, a sice díky překladům Radka Malého.

Četba knihy má být příjemná, ale zároveň musí bolet, prohlásil prozaik Kirchhoff na slavnostním udílení Německé knižní ceny. Jeho vítězná novela Widerfahrnis tyto nároky splňuje. Dva Němci spontánně nasednou do auta a zastaví se až na Sicílii; bilanční pouť je zavede k sobě samým a skrze dramatické momenty také k lidem prchajícím do Evropy.

Letošní nositel Německé knižní ceny Bodo Kirchhoff představil v Praze svou oceněnou novelu Widerfahrnis, v níž se milostný příběh postaršího německého páru propojuje s aktuální problematikou lidí hledajících nový domov.

Experimentální epos o vyhnanství, proměnách, sexuálních a náboženských menšinách, střetu různých komunit nad celerovými záhony nebo smyslu slovníkových hesel. Nová kniha mladé, obdivované a nekompromisní autorky Ann Cotten, nositelky prestižní Ceny Adelberta von Chamissa, získala letošní nominaci na Rakouskou knižní cenu.

Němčina není její mateřský jazyk – přesto s ní dokáže neuvěřitelné věci. Ann Cotten to dokazuje i svou nejnovější knihou Verbannt!, která byla nominována na Rakouskou knižní cenu a stala se hlavním tématem našeho rozhovoru.

Ve volyňském Cuchnově žije chudý žid Mendel Singer. S ženou Deborou a třemi dětmi obývají jednu místnost, která slouží současně jako škola, kde Singer vykládá tóru šestiletým dětem. Domu vládne chudoba, přísnost a oddanost Bohu. Pak se však narodí čtvrté dítě, Menuchim. V neduživém epileptikovi, který ještě po letech jenom žvatlá a leze po zemi, se soustředí největší utrpení rodiny. Jednoho dne jim přeteče kalich trpělivosti. Trýzně bylo již dost, odjedou do Ameriky – bez Menuchima.

Slavnou knihu Pochod Radeckého (1932) o vzestupu a pádu tří generací rakouské rodiny Trottových zařadil Marcel Reich Ranicki na seznam 20 nejvýznamnějších románů německého jazyka; pro Maria Vargase Llosu toto dílo Josepha Rotha (1894–1939) představuje nejlepší politický román všech dob. Rakouský spisovatel ve své tvorbě nezaměnitelně zachytil agonii rakousko-uherské monarchie. Bortící se společenský řád staré Vídně pranýřuje i ve svém posledním, subtilnějším románu Příběh tisící druhé noci.

Severoněmecký spisovatel Klaus Modick o své nejúspěšnější knize Koncert bez básníka: věnoval ji slavné umělecké kolonii Worpswede, secesnímu malíři Heinrichu Vogelerovi a básníku R. M. Rilkemu. Zamýšlí se nad otázkou slučitelnosti života a umění.

Rešerše rodinné historie dovedly spisovatele Klause Modicka k jednomu z nejslavnějších obrazů německé secese, k obrazu Sommerabend který na počátku 20. století namaloval všestranný Heinrich Vogeler v umělecké kolonii Worpswede. Způsob, jakým výtvarné dílo znázorňuje členy kolonie, je v mnoha ohledech zvláštní a hlavně – proč na něm chybí básník R. M. Rilke, který v kolonii tehdy pobýval? Tato okolnost podnítila vznik románu o vztahu slavných umělců, ženách i tahání za nitky v uměleckém světě.

Čtyřicet let cestoval rakouský spisovatel Christoph Ransmayr po celém světě a své dojmy zpracoval do podoby zhuštěného sledu krátkých epizod. V roce 2012 je vydal pod názvem Atlas eines ängstlichen Mannes (Atlas bázlivého muže). Jeho encyklopedie lidských příběhů a setkání dokumentuje všední dny i situace na prahu života a smrti s pokorou ke všemu stvořenému. Kniha představuje velkolepé cestovatelské kompendium spisovatele, kterého Marcel Reich-Ranicki označil za apokalyptika uctívajícího život.

Radek Malý si dal za cíl představit výborem Černé vločky básnickou tvorbu Paula Celana v celé její šíři. Knížku s výtvarným doprovodem Inge Koskové vydala v roce 2015 zlínská Archa. Již nezvyklou podobou jejího rozkládacího přebalu je ztvárněn průnik slova, utrpení a nadreality, záře probleskující za chumelenicí sazí. Záblesk Celanovy touhy po absolutní básni a víra, že není všechno popel, co shoří.

V roce 2015 došlo na tři výročí, která připomíná nové české vydání slavného románu Franze Werfela Čtyřicet dnů: 100 let od genocidy Arménů, 125 let od autorova narození a 70 let od jeho smrti. Nakladatelství Vyšehrad připravilo u této příležitosti dílo v překladu Hanuše Karlacha, nositele Státní ceny za překladatelské dílo pro rok 2015 (první překlad románu pořídil Pavel Eisner). Knihu s historicky věrně zpracovaným příběhem můžeme uchopit jako vysoce artistní úvod do arménské otázky a genocidy.

Pojďme si postupně představit nově přeložené texty spisovatelky, která vyvolává kontroverze napříč společností – od té části „obyčejného“ rakouského lidu, jež si zvlášť zakládá na svém národovectví, přes tamní politické špičky až po Švédskou akademii.

Rózi Schmiegová odejde z Vídně do Lipska, aby se tam vyučila řeznicí. Mezitím se Američan Danny Loket, provázen halucinacemi, vydává do Evropy. I jemu učarovalo řeznické řemeslo. To ještě nevědí, že dědečci jich obou, původní profesí řezníci, proti sobě bojovali v druhé světové válce. Příběh o mase, v němž nerozhoduje, jestli zabijete zvíře, nebo člověka. O tom je nejnovější román Království stínů rakouského autora Michaela Stavariče.

Rózi Schmiegová odejde z Vídně do Lipska, aby se tam vyučila řeznicí. Mezitím se Američan Danny Loket, provázen halucinacemi, vydává do Evropy. I jemu učarovalo řeznické řemeslo. To ještě nevědí, že dědečkové jich obou, původní profesí řezníci, proti sobě bojovali v druhé světové válce. Příběh o mase, v němž nerozhoduje, jestli zabijete zvíře, nebo člověka.

Rozhovor vznikl 20. března 2015 u příležitosti jejího autorského čtení v Rakouském kulturním fóru v Praze, kde představila svůj poslední román Ich nannte ihn Krawatte (2012, Říkal jsem mu Kravata).

Patříte k rodičům, jejichž představa o vštěpování mateřského jazyka překračuje konvenční nároky? Nebo rodiče nejste, ale zajímá vás, jak vypadala (anti)říkadla napříč dvacátým stoletím v experimentálním pojetí čtyř německy píšících autorů? Pak si určitě oblíbíte knihu Malé lalulá, kterou uspořádal a přeložil Radek Malý.

Srážka auta s jelenem tragicky završila jeden záchvat žárlivosti. Ona nafotila akty, on je našel v jejím stole. Cestu ze silvestrovského večírku u kamarádky, kterou on podezřívá z autorství fotek, už nedokončili. Kromě výčitek svědomí kvůli smrti svého muže se Gillian, televizní moderátorka z kulturní redakce, bude muset poprat s faktem, že přišla při nehodě o část identity – o svůj nos. Na prahu čtyřicítky se znovu učí zacházet se svým tělem a svými city, reagovat na odvrácené pohledy druhých.

Peter Stamm se ve svých knihách zaměřuje na téma mezilidských vztahů, jejich nemožnosti nebo rozporů mezi skutečností a její reprezentací. Pro jeho styl jsou příznačné jednoduché holé věty bez metafor a to, že rád čtenáři připomíná smyšlenost svých literárních postav.

Nové dvoujazyčné vydání třiceti básní Rainera Marii Rilka nese název V cizím parku. Výsledný tvar překladů Radka Malého je, tak jak si žádá povaha originálu, obdivuhodně propracovaný. Ponor, kterým překladatel a potažmo každý čtenář Rilka prochází, je ilustrován přebalem knihy, kterou navrhl malíř a grafik Vít Ondráček.

Co může vyvolat prasklina ve stěně pokoje, ze kterého už dva roky nevychází mladík, protože rezignoval na kontakt s vnějším světem a zaujetí jakékoliv role ve společnosti? Nejspíš nic převratného. Jenže Taguči Hiro se s prasklinou ztotožní. Touha zjistit, jestli je tento defekt viditelný i z venku, jej za notného psychického a fyzického utrpení vyvede do ulic mezi lidi.

Co bylo tím stínem, který ztratil Peter Schlemihl, ptá se malá Lena v knihovně podkavkazského městečka, když vrací přečtenou Chamissovu novelu. Čeho se vlastně zbavil jeho prodejem, takže všechny odpuzuje a dráždí? Odpověď nachází Lena o několik desítek let později...