Večerním představením jednoaktové opery Tramvestie započal v neděli 23. června první ročník festivalu OPERA NOVA, jímž se Nová scéna Zlaté kapličky snaží upozorňovat na moderní (rozuměj současná) hudebně-dramatická díla převážně mladých autorů. Projekt vznikl v loňském roce z iniciativy skladatele a dirigenta Petra Kofroně. Po úspěšném „nultém“ ročníku, který proběhl v červnu 2018, jsme se letos dočkali oficiálního zahájení festivalu. Slibný příští vývoj OPERY NOVY předznamenaly a její noblesu podtrhly „předskokanky“ – patronky festivalu, operní pěvkyně Vanda Šípová a stále velmi aktivní, energická a nepředstavitelně elegantní Soňa Červená (více než příznačně svolila před pár lety nastudovat pro Národní divadlo Čapkovu Věc Makropulos) –, jež před ze tří čtvrtin zaplněným divadelním sálem večer zahájily. Vystoupení obou dam, které za doprovodu harfy zazpívaly a přednesly ukázku z Vévodkyně a kuchařky, díla, jehož hudbu složil podle románu Ladislava Fukse skladatel Ivan Acher, působilo téměř mysticky. Celý večer se tak nesl ve znamení spojení hudby a krásného slova.

Následovalo zpracování Tramvestie, básnické sbírky, kterou vydal básník Pavel Novotný v roce 2016 v nakladatelství Protimluv a která původně vznikala jako soubor nahrávek reflektujících několikaleté cestování legendární tramvajovou linkou číslo 11, spojující Liberec s Jabloncem nad Nisou. Texty uveřejněné ve sbírce a použité jako libreto opery mají tudíž základ v těchto nahodilých audiozáznamech. Pro Wajsarovu operu byly zpracovány do podoby fragmentů monologů čtyř sólistů: obrýlené neurotické učitelky či snad účetní s kabelkou Jany Horákové Levicové (soprán), životem poučené, přesto od nuly začínající bezdomovkyně Lenky Šmídové (alt), sympaťáka a plavce Dušana Růžičky (tenor) a věčně nespokojeného, téměř olbřímího důchodce Jiřího Sulženka (bas). Čtyři hlasy prozrazují osudy svých postav jen minimálně, spíše skrze jednotlivosti, když během jízdy tramvají vstupují do jistých interakcí a vzájemně se proplétají. Po zastávce ve zmytizovaném Zeleném údolí však před výstupem v Jablonci opět najíždějí do svých individuálních kolejí. Básník libreto patřičně přizpůsobil skladatelovým (či obecně operním) potřebám. Hudební zpracování například výrazně využívá repetitivního charakteru některých veršů – epizeuxis nebo anafora, použité v několika básních, díky melodické lince v operním provedení gradují. Podobně vyexponován je oproti knižní předloze také samotný prostor tramvaje a krajina, kterou tramvaj míjí, díky videoprojekci na pozadí scény, jíž dominují čtyři šedé a červené tramvajové sedačky. Ty by koneckonců neměl znát pouze cestující na trase Liberec–Jablonec, ale každý, kdo se někdy svezl tramvají Tatra T3.

Wajsarovo operní zpracování literárního námětu není v současné produkci Národního divadla výjimkou. Můžeme vzpomenout na Sternenhocha již zmíněného Ivana Achera. Těší mě, že se Pavel Wajsar neomezil na pouhé vytěžování tradic těžkých atonálních hudebních experimentů, ale naopak předvedl takřka ryzí um při sloučení textového podkladu s „leitmotivy“ (byť může tento pojem v souvislosti s Tramvestií znít nadneseně) dílčích postav nebo s prvky dechovky a bluesové hudby. Volba Novotného sbírky se v daném případě jeví jako řešení neméně polyfunkční. Text libreta může působit silně autonomně a díky Wajsarově operní adaptaci (a jejím čtyřem aktérům) nevypointovaně. Je ovšem třeba mít na paměti, že tato opera vychází z poezie sice regionálně zaměřené, ovšem ve svém zobrazení každodenních lidských cest a pohybů (a pochyb) všeobecně platné.

Jízda tramvají je nápadný motiv i v debutové sbírce Anny Prstkové s vyloženě „lokalizovaným“ názvem 49°27’45.249"N, 17°58’36.107"E nebo, abychom zůstali na půdě Protimluvu, ve sbírce Marka Pražáka Hallada o Olejovém městě, která sama stojí na hudebním základu. Pavel Novotný se během debaty po skončení opery nechal slyšet, že volba ostravského nakladatelství (dle jeho slov na české poměry nadstandardního) se ukázala jako velmi dobrý tah. I zahajovací představení OPERY NOVY se jeví v podobném světle a vybízí k návštěvě mnoha jiných, podobně vytvořených představení – v programu festivalu se diváci mohou těšit také na Szemzőovo Poselství s podtitulem Poslední láska dr. Kafky či na Komorousova Němého kanára.

Pavel Wajsar: Tramvestie. Opera. Libreto: Pavel Novotný na základě vlastní stejnojmenné sbírky. Režie, scéna, video a světelný design: Marek Bureš; Kostýmy: Klára Syrůčková; Zvuk: David Hysek. Orchestr Státní opery, dirigent: Richard Hein. Premiéra 17. dubna 2019 na Nové scéně Národního divadla.