Kniha dvou detektivek advokáta Ivo Hudečka (nar. 1978) zaujme na první pohled svou grafickou úpravou (Štěpán Malovec) a ilustracemi (David Böhm). Ony hravé ilustrace (s kolážemi z fotografií i obrázků ze starých časopisů), zasazení děje kamsi na konec devatenáctého století, postavy neortodoxního inspektora Hasengapa a jeho „watsona“, maloměštáckého finančního rady Dolnopolského, to vše ve čtenáři vzbuzuje očekávání, že má před sebou parodii na konvenční detektivky, cosi v duchu filmů Adéla ještě nevečeřela či Rozpuštěný a vypuštěný (resp. divadelní hry Vražda v salonním kupé, k níž asociace vyvolává i název i námět druhého příběhu). Možná právě zátěž těchto mimořádně populárních děl je pro Hudečkovy detektivky příliš: po počátečním natěšení z dobře profilovaných hlavních postav už přichází jen zklamání.

Přitom příběhy a zápletky obou novel má Hudeček promyšlené dobře, dávají smysl a nedějí se tu věci nahodilé a účelové. První případ dává dohromady oba poněkud nesourodé hlavní hrdiny, bohémského mladého policistu a cifršpiona v letech. Ani případu vraždy zámožného podnikatele nic moc neschází, máme tu několik podezřelých, záhadnou další vraždu i uspokojivě překvapivé rozuzlení. Jen ten název úplně neodpovídá: ve finále se ukáže, že případ vlastně nijak zvlášť výjimečný nebyl, možná jen pro pana Dolnopolského, pro kterého byl prvním.

Zločin v nočním expresu je ambicióznější a splétá rafinovaný komplot, který propojuje fenomén záhadného zmizení. V podstatě zároveň zmizí zámožná dáma a jeden uštěkaný pes (respektive je vyměněn ze stejného, který je ale zticha). Ta dáma se přitom ztratí z kupé, které inspektor Hasengap v jedoucím vlaku sleduje, varován předtím tajemným vzkazem. A už se nikdy neobjeví, na rozdíl od psa, který je posléze vyměněn zpět (a už zase štěká).

V průběhu čtení narazíme na jemný humor v malých dávkách. Hudeček se zdá být autorem především opatrným – jako by nechtěl příliš tlačit na pilu, vršit gagy a hlášky, jakými si často tvůrci humoru lacino pomáhají. Přinejmenším druhý příběh nabízí situace velmi vděčné (zejména dámu z činžovního domu, která si nenechá vymluvit, že úplně stejně vyhlížející pes u ní doma není její miláček, zatímco ostatní nájemníci si klepou na čelo a jsou rádi, že je v domě konečně klid), které ale Hudeček neumí nebo nechce vyhrotit do pozice vyloženě komické. Podobně neobvyklé a na první pohled chaotické (a předpisy porušující) metody inspektora Hasengapa – ani ty nejsou dotaženy k veselé pointě. Ona opatrnost se projevuje i v tom, že vlastně netušíme, kde a kdy se příběhy odehrávají, Hudeček se přesnému místnímu a časovému určení záměrně vyhýbá: města mají sice české názvy, ale nejde o konkrétní místa, hlavní město není vůbec pojmenováno a železnice je označována jako královská, nikoli tedy císařsko-královská, jak bychom očekávali v éře habsburské monarchie.

Od nakladatelství Plus, které je součástí molochu Albatros Media, je v každém případě sympatické, že dalo šanci začínajícímu autorovi v oddechovém žánru a ještě jeho knihu patřičně vybavilo. Ještě by stálo za to, aby Hudeček získal nějakého zkušeného mentora, který by mu trochu poradil, jak pracovat s napětím anebo naopak jak stavět komické situace a dialogy. Ale Hudeček má nepochybně talent vymýšlet zábavně pokleslé kriminální zápletky, což je dar, který není v českých končinách zrovna častý. Snad je v dalších knihách zpracuje řemeslně zručněji a odvážněji.