Osobností Karla IV. se Renáta Fučíková zabývala již v roce 2005, kdy jako vstupní svazek edice Největší Češi v nakladatelství Práh připravila společně s Alenou Ježkovou obrazovou knížku Karel IV., k níž vytvořila ilustrace. V roce 2016 se ke Karlu IV. vrátila, a to hned dvakrát, pokaždé však s invencí.

V publikaci Karel IV. Ilustrovaný život a doba (Práh, 2016) zůstala Fučíková věrná své osvědčené metodě, jak uvádět děti do tajů historie. Stručný, ale básnicky bohatý text doprovázejí celostránkové a dvoustránkové ilustrace, které samy o sobě mají vypravěčský potenciál. Prostřednictvím promyšlené volby barev, rámování a ornamentálního pozadí dokáže autorka přenést na vnímatele dobovou atmosféru. Zdobné iniciály a prostorová kompozice ilustrací odkazují ke středověkým iluminacím. Pozornému čtenáři se nabízí i hra na schovávanou se dvěma strážnými anděly, které autorka jako průvodce a svědky Karlova života umístila do každé ilustrace s výjimkou těch posledních, kde jsou po Karlově smrti zastoupeni již jen pírky z andělských křídel. Oba anděly můžeme vnímat i jako metaforu pro význam církve a víry v životě středověkého člověka.

Fučíková klade důraz nikoliv na události samy, ale především na vysvětlení situací z Karlova života, z nich plynoucích politických postojů a rozhodnutí. Tím zároveň podává srozumitelný obraz celé středověké společnosti, jejíž hodnotová hierarchie může být pro dnešní dítě obtížně představitelná. Letopočty autorka vyčleňuje do spodní části stránky, aby nerušily tok vyprávění, a důsledně je vztahuje k dosaženému Karlovu věku. Knížka, kterou odborně lektorovala Václava Kofránková, tak neztrácí na informační hodnotě, ale fakta k dítěti míří cestou emočního a estetického prožitku.

Publikace Karel a rytíři. Jak se stát dobrým králem (Mladá fronta, 2016) si klade i jiné cíle než pouze představit dětem osobnost Karla IV. a dobu, v níž žil. Podtitul prozrazuje, že Fučíková se zamýšlí nad vlivy, které formovaly slavného panovníka, a nad duchovní cestou, kterou musel urazit, než se z korunního prince stal významným evropským vladařem. Rámcové vyprávění o Karlově dětství a jeho pouti do Francie na jaře roku 1323 je protkáno sedmi rytířskými legendami. Právě tyto příběhy tvoří páteř neformálního vzdělávání, jehož se Karlovi dostává.

Fučíková nabízí dětským čtenářům hrdinu, s nímž není obtížné sympatizovat. Vstupní kapitola vlastního vyprávění Králův syn představuje budoucího panovníka spíše jako outsidera. Ušmudlaný sedmiletý hoch při hře na nádvoří Křivoklátu, kde žije v odloučení od rodičů, poslušně plní příkazy starších a zdatnějších chlapců. Nevyniká fyzickou silou ani odvahou, ale přirozenou zvídavostí a hloubavostí. Na jaře roku 1323 se vydává z příkazu svého otce na korunovaci francouzského krále a vlastní svatbu do Francie. Čtyřtýdenní cesta z Křivoklátu do Paříže je pro malého nezkušeného chlapce iniciační výpravou, na jejímž konci přijímá při biřmování jméno Karel. Provázejí ho na ní nejen kněží a rytíři, kteří o něj během cesty pečují, ale také bájní hrdinové ze starých rytířských legend.

Autorka tyto příběhy přirozeně zakomponovává do rámcového vyprávění, kde mají dvojí funkci. Ilustrují ponaučení uštědřovaná v každodenních situacích Václavovi, ale zároveň přesahují jejich rozměr a v souhrnu představují etický kodex budoucího panovníka. Vedle vyprávění o Beowulfovi, Nibelunzích a králi Artušovi se objevují i hrdinové křesťanských legend jako svatý Jiří a svatý Martin a v neposlední řadě také panovníci Karel Veliký a kníže Václav. Autorka využívá skutečnosti, že tyto příběhy, byť měly i písemně zachycené verze, se často šířily ústně a nabývaly různých podob. Sama je vypráví s důrazem na rytířské ctnosti. Jejich původ, historický a literární kontext ozřejmují čtivě napsané komentáře historika Zdeňka Vybírala, s nímž na knize spolupracovala. Ve výsledku tak vznikla kniha, která bez podbízivosti splňuje všechny parametry rodinného čtení.

K působivosti publikace přispívají autorčiny ilustrace i celkové typografické řešení. Ilustrace vážící se k rytířským příběhům mají červený podklad. Jsou celostránkového či dvoustránkového rozsahu a jejich ornamentální rámování naznačuje spojitost s dobou a kulturou, z níž tato stará vyprávění pocházejí. Zdůrazňuje se tím i jejich časová odlehlost od doby, ve které jim poprvé se zatajeným dechem naslouchá budoucí král Karel. Obrázky vztahující se k jeho současnosti jsou rozesety v textu, kde zpřítomňují vystupující postavy i předměty z každodenního života. Důležité geografické milníky Karlovy cesty do Paříže připomíná Fučíková ilustracemi, jež zachycují proměny krajiny a dominanty středověkých měst, jimiž výprava projíždí.

Obě knížky ukazují Karla IV. na pozadí společenskohistorických souvislostí bez zjednodušující mytizace, a to umělecky vytříbenými prostředky. Jejich myšlenkové poselství se nevyčerpává představením Karla IV. – naopak, jeho osobnost je klíčem k pochopení nadčasových hodnot. Obě knížky jsou prodchnuty nepatetickým vlastenectvím. To spočívá právě v hrdosti na ony hodnoty, které po staletí sdílíme v celém evropském prostoru. Lepší dárek k sedmistým narozeninám by si Karel IV. nemohl přát.