Bajky Terryho Jonese, k jejichž názvu překladatel Petr Matoušek trefně připojil atribut z divokých vajec, odpovídají svou výstavbou a vyzněním právě onomu přídomku.

Prozaická vyprávění si z tradiční bajky vypůjčují personifikované zvířecí hrdiny a poučení, které někdy vyplývá nepřímo z děje, jindy je lapidárně a vtipně zformulováno. Autor však nezůstává nic dlužen své pověsti skvělého baviče, a tak se jeho bajky opravdu klubou z divokých vajec bezbřehé fantazie. Jsou plné ztřeštěností, bizarních nápadů, předkládaných se suchým britským humorem a mírnou jízlivostí, která není samoúčelná, ale podpírá výchovnou pointu.

V souboru šestnácti bajek nalezneme různorodé příběhy, jejichž adresátem je nejenom dětský čtenář, ale i dospělý. Ten ocení především historky, kde autor řeší na absurdně vyhrocených příkladech a vtipných narážkách fungování společnosti. Úžasný MUDr. Cézar ze stejnojmenné bajky o výtečném psím lékaři svůj střet s byrokracií nemůže vyhrát jinak než za použití stejných byrokratických zbraní. Lidožroutský krokodýl nemá reálný pohled sám na sebe a neúspěchy při hledání zaměstnání připisuje podružnostem, zatímco v jeho útrobách nevratně mizí každý, kdo se mu snaží pomoci. Blešák usazený na hlavě majitele obchodního řetězce Sainsbury se opájí svou zdánlivou mocí, dokud není nekompromisně zlikvidován insekticidem.

Zaměření na dětského čtenáře však prosvítá všemi texty, a to zejména díky hojným kontaktním prostředkům, jimiž vypravěč předjímá dětské reakce, a dále díky volbě zvířecích postav a životních situací blízkých dětskému světu. Děti budou nadšeny tím, jak lišák Fernando navzdory rodinné tradici odmítne požírat slepice a raději naplní svůj sen a vycvičí si slepičí cirkus. Budou se tetelit strachem, když rozpustilý králík Jenda uskuteční lišácký nápad a maskován starou liščí kožešinou zakusí, jaké je to, ocitnout se v kůži nepřítele. Možná se jim nakonec zželí chvástavého amorálního tygra, který skončí v jámě, odkud ho potupně musí vysvobodit až jeho maminka.

Mnohé z bajek nesou zřetelné ekologické poselství. Před explicitní didaktičností je zachraňuje právě humor, ať už je to groteskní podívaná na dům obsypaný žábami v bajce Ropuší cesta, nebo ironický povzdech ve vyprávění O nesmrtelné medúze, již si obyvatelé oceánu vyvolí jako tlumočnici ekologického apelu na bezohledné lidstvo. Humorný odstup pomáhá i v případě bajky Létající jezevec o neokázalém hrdinství jezevce, který byl pilotem spitfire za druhé světové války, byť je uplatněna pouze výchozí humorná transpozice, kdy jezevec je příslušníkem jezevčí letky Královského letectva. I poetické vyprávění O bezejmenném tučňákovi, který v hlubinách moře u Antarktidy nalézá svou identitu a konečně ji promítne do jména, je v závěru humorně zlehčeno vypravěčovým přiznáním, že informace o tučňácích čerpá z internetu.

Bajky jsou prokládány krátkými medailonky o „zázracích přírody“. S mystifikačním zápalem a neutuchající představivostí jsou zde prezentováni obskurní živočichové jako například „Vombat elektrický“ či „Prase bradavičnaté (se zadním plněním)“, jež autorovi slouží jako „nejpádnější argument proti učení o evoluci“.

Závěrečná bajka O drakovi, který neexistoval je symbolickou tečkou za Jonesovým bájením. Drak, gryf a jednorožec pochybující o vlastní existenci ji nakonec stvrzují humorným paradoxem: jsou-li pouze vymyšleni na papíře v příběhu, pak musí existovat fantazie, která je stvořila. Je-li fantazie, pak existují i oni. Jonesova knížka s původními ilustracemi Michaela Foremana je ideální celorodinné čtení na prázdniny, kdy zbývá dost času na to, aby se obecně sdílená zkušenost, kterou bajky předávají zabalenou v humorném ději, mohla dál rozvíjet ve společných rozhovorech či fantazijních hrách.