Bernard Minier pracoval na celním úřadě a občas napsal povídku. Pak se rozhodl, že zkusí vydat román. A hned jeho první thriller se stal bestsellerem. Nejen že se kniha dobře prodávala (a dodnes prodává i v mnoha překladech), ale získala i různá ocenění, například cenu na festivalu detektivek ve francouzském městě Cognac.

Román Glacé vyšel roku 2011, už o rok později autor navázal dalším svazkem, nazvaným Le Cercle, a poté ještě dvěma: N’éteins pas la lumière (2014, Nezhasínej) a Une Putain d’histoire (2015, Blbý příběh). U nás se autora ujalo nakladatelství XYZ: pod názvem Mráz a v překladu Jiřího Žáka nabídlo letos na jaře Minierovu prvotinu a na podzim přišlo s pokračováním z dílny téhož překladatele, jež nese titul Kruh. České nakladatelství knihu prezentuje jako mezinárodní bestseller a dílo jednoho z nejznámějších francouzských spisovatelů. Takové hodnocení je sice pěkný marketingový tah, nicméně v přehledech Livres Hebdo, tedy francouzského profesního periodika, určeného pro tamní odborné publikum, lze zpětně dohledat, že se román Mráz v roce 2011 pohyboval na žebříčcích nejlépe prodávaných knih až mezi třicátou a padesátou příčkou a teprve novější kapesní vydání (2013) se posunulo až na 17. pozici. V témže roce vyšel i výše zmíněný další díl, Kruh, a ten se skutečně vyšplhal vysoko a držel se na šesté až čtrnácté příčce. Takových statistik prodejnosti se samozřejmě i ve Francii generuje mnoho, kdekteré periodikum se může pochlubit svým žebříčkem. Seznam Livres Hebdo však opravdu odečítá data z reálných prodejů. Vraťme se ale ke knize.

Minier si jako kulisu svého napínavého a místy skutečně hodně brutálního příběhu vybral rodný kraj. A ačkoli by francouzské Pyreneje klidně mohly hostit romantický románek, v Minierově podání se mění v nehostinný konec světa: chladný, děsivý a nadmíru nebezpečný. Zdá se to být místo pro thriller jako dělané. Zapadlé městečko Saint-Martin, vodní elektrárna Arruns ve výšce 2000 metrů, neprostupné lesy a samota tvoří pozadí příběhu, kde se krutý mráz stává spolupachatelem.

Bernard Minier rozehrává napínavý a složitý, nicméně – zejména díky dlouhým dialogům, jež děj rychle posunují dál – poměrně svižně ubíhající příběh, v němž stále přibývá záhadných, impozantně inscenovaných a neobyčejně krutě provedených vražd. Autor ho ale zároveň komponuje tak, že má mít rozměr společenské kritiky: upozorňuje na dlouhé prsty místního boháče, zdůrazňuje nezájem obyvatel městečka o cokoli, co zavání průšvihem, bere si na mušku tutlání tabuizovaných problémů, neochotu pomoci bližnímu... Venku mrzne až praští, zuří sněhové bouře a z duší místních se nezřídka staly stejně ledové rampouchy.

Několik pátračů
Čerstvá absolventka psychologie Diana Bergová s krátkou praxí na psychiatrii a nevyřešeným osobním životem nastupuje do Wargnierova institutu, ukrytého v nejzazším koutě Pyrenejí. Instituce vzletného jména je ale v podstatě věznice pro nejnebezpečnější, na doživotí odsouzené trestance. Prakticky všichni mají nějakou těžkou psychiatrickou diagnózu a objekt je pod několikastupňovou ostrahou. Pohledná a ambiciózní slečna sem přichází s trochu naivními představami o praxi a s přesvědčením, že tu může být skutečně platná. Od prvního okamžiku podezírá vedení institutu, že s vězni není nakládáno podle nejnovějších poznatků psychologie a psychiatrie. Jenže velmi brzy se ukáže, že kromě soupeření se stávajícím šéfem a snahy prosadit tu nějaké novoty bude mít Diana ještě další starosti.

Ve stejný den, kdy nastoupila, našli totiž zaměstnanci místní malé vodní elektrárny na horní stanici lanovky mrtvolu. Mrtvolu koně! Demonstrativně nastrčená, zrůdně provedená msta otvírá vyšetřování plné záhad, kde bude počáteční překvapení ještě mnohokrát přebito skutečně originálními prvky, a to jak motivy pachatelů, tak i surovostmi, jaké produkují.

Kriminálku tu zastupují policejní detektivové major Martin Servaz a jeho zástupce Vincent Espérandieu, poměrně předvídatelné protichůdné typy – z hlediska lidského i čistě mužského. Jak to ve francouzských detektivkách bývá, na vyšetřování zároveň dohlíží prokuratura... a jaksi plánovitě hatí, co může. Obdobný prostor jako Servaz v knize dostává též jeho kolegyně od četnictva, krásná kapitánka Zieglerová: detektivové by si na ni možná měli dát pozor, ale proč raději jejích služeb nevyužít... A nebudeme předjímat, jakou roli sehraje Saint-Cyr, soudce v důchodu, jenž ve zdejším kraji prožil celý život, všechny místní zná osobně, má přehled o jejich minulosti i současných vztazích a hlavně tak ochotně s vyšetřováním pomáhá.

Pokračování nutné
Po pravdě řečeno, postav je v příběhu dost a neustále přibývají, až je to na daný žánr trochu nezvyklé. Knihu musíme číst s neutuchající pozorností, abychom neztratili nit. Důležitost některých postav, ale i epizod je místy nepříliš opodstatněná: stejně jako se objevily, zas náhle mizí. Sice chápeme, že měly hlavně nabídnout slepou stopu, ale protože otevřely další motivy a témata, nějak očekáváme, že se k nim autor ještě vrátí. Podobně je tomu i s úlohou krásné a smělé psycholožky Diany. I ona pátrá, i když jenom tajně a na vlastní triko. Její šetření je hodně nebezpečné, několikrát jí jde o život. Kromě toho, že zvědavost je k takovému podnikání dost slabý motiv, není vlastně jasné, proč se ani se svým podezřením, ani se svými objevy nikomu nesvěří. A to ani komisaři Servazovi. Celá tato linie příběhu tak vyznívá na prázdno, pokud ji nepřijmeme tak, že je to autorova metoda, jak čtenáři poskytnout potřebné a navíc dostatečně napínavé informace ještě jiným kanálem než jen skrze oficiální vyšetřování. Možná se silně osamocená, a přitom tak šikovná slečna měla stát v příběhu jakýmsi čtenářovým spojencem, jednoznačně pozitivní hrdinkou, s níž bychom se měli empaticky ztotožnit. Na to je však její profil příliš schematický a její kroky sice hrdinské, ale hlavně na efekt, jako by se potřebovala spíše předvést, než že by jí věrohodně šlo o věc, o spravedlnost nebo o život. Nakonec má zásluhu především na tom, že čtenáře zavede tam, kam detektivové zatím nezabrousili. A tak nám umožní užít si s tou zamotanou a tajemnou historií pár desítek stránek navíc. Jde o několik záhadných vražd odehrávajících se blízko ústavu, kde je sice celá přehlídka podezřelých, avšak měli by být od reálného světa hermeticky odděleni. Je tedy možné, že někdo z nich jedná na dálku, má nějakého komplice? Brzy jsou podezřelí skoro všichni...

Více než šestisetstránková kniha nabízí napínavý příběh, kde má čtenář spolu s detektivy za vrahem takové zpoždění, že mu nezbývá než freneticky otáčet stránky. To k dobrému thrilleru patří. I když se pachatele nakonec podaří odhalit, ukáže se, že to zdaleka nestačí a že si toho autor ještě dost schovává do dalšího dílu. Právě příslib pokračování může ospravedlnit, že se příběh rozběhl do tolika různých epizod. Počkejme si tedy, co nabídne Kruh.