Smaragdová bouře je čtvrtý díl série Dobrodružství Riyria amerického spisovatele Michaela J. Sullivana a také jméno lodi, na které jeho hrdinové, zloději Hadrian Blackwater a Royce Melborn, vyrážejí vstříc nebezpečí do krajin dalekého jihu plných goblinů, džunglí a pirátů. Právě zde se totiž má nalézat nebezpečí pro jejich blízké, kteří vzdorují obnovenému císařství lidí. To sice na jednu stranu slibuje věci jako sjednocení a pokrok, na straně druhé je řízeno mocichtivými fanatiky a v programu má rasové čistky, upalování čarodějnic a vůbec všestranně pojatou likvidaci všech odlišností. Při čtení narazíme na dědice původní říše, na kterou údajně padouši navazují, na proroctví o konci světa lidí, mladou princeznu v nesnázích, odvážné osobní strážce, čestné zloděje, proradné zloděje, intriky, intriky na druhou, souboje válečníků, souboje lodí, obří trpasličí pevnost, tisíc let starého čaroděje etc. V podstatě se dá říci, že se jedná o tuctovou fantasy. Avšak zdání klame.

Sullivan své příběhy nejprve psal sám pro sebe a sám je také vydal. Teprve následný ohlas mu přinesl kontrakt s velkým nakladatelem, nové vydání původně šestidílné série v podobě tří omnibusů a následně smlouvu na další romány ze stejného světa. České vydání v nakladatelství Argo bohužel zatím tento příběh nenásleduje. První tři díly sice vyšly ve vázané podobě s obálkami od samotného autora a na internetu se dá dohledat Sullivanův nadšený komentář, posílený i o skutečnost, že právě s Argem kdysi uskutečnil první prodej svých knih do zahraničí. Na vkusný design však bohužel nereagovali čtenáři. Po prvních třech dílech tak série usnula a znovu se ji podařilo rozjet až po dvou letech – tentokrát ovšem v brožovaném vydání a s obálkou Marca Simonettiho, cílící více na první signální. V Argu se navíc lidé pracující na knize výrazně uskrovnili, aby mohla série dostat ještě jednu šanci. Pro váhavce se sluší doplnit, že první tři díly jsou k dostání v Levných knihách, takže vstupní investice není nijak závratná.

Zcela upřímně – skutečnost, že se knihy nechytly, je o to nepochopitelnější, že se nejednalo o nějaké převratné klenoty fantasy žánru, jejichž pochopení by bylo výsadou hrstky vyvolených. Naopak, Dobrodružství Ryiria jsou příběhy, které staví na nekomplikovaných, ale sympatických hrdinech, s chutí podaných scénách na hranici klišé a jeho parodie, rychle se rozvíjejícím ději, který se ani na okamžik nezastaví, a lehkém vtipu. To vše v příjemném rozsahu – první díl měl necelých dvě stě padesát stran, aktuální Smaragdová bouře jich má o necelých sto více. Jinými slovy: jsou to ideální jednohubky. Právě v oné lehkosti je největší síla celé série. V těch nejlepších chvílích se při čtení cítíte jako při sledování klasiky Princezna nevěsta. I ten největší patos je okořeněn nadhledem autora a ironií postav, ale zároveň se nikdy nezpochybní krutosti, ke kterým v románech dochází a jejichž kadence s přibývajícími díly roste, jak se příběh překlápí z jednoho subžánru do druhého.

Královské spiknutí, první svazek série, představoval ryzí zlodějnu – hrdinové dostanou za úkol ukrást vzácný meč, ale ve skutečnosti se mají stát obětními beránky v případu královraždy, načež se zamotají do únosu následníka trůnu a osvobození mocného čaroděje uvězněného mimo čas. V Smaragdové bouři se už dávno nacházíme v epické fantasy, kde se hraje o osud celého světa. V epické fantasy, která však stále disponuje duem legendárních zlodějů, takže se v žánru inklinujícím k zdlouhavým popisům dočkáme řady příjemných a vtipných zkratek („Dobrá, námořníku Melborne, jak byste si tedy představoval, že se proplížíme do přístavu, zmocníme se lodi plné ghazelských válečníků a vyplujeme s ní zprostředka celé flotily, když se ani nedostaneme z téhle zamčené cely?“ Royce jemně strčil do dveří a ty se otevřely. „Odemkl jsem je, zatímco jste tu vedli ty své řeči.“)

Ono vůbec upadání do zajetí a následné více i méně spektakulární útěky, stejně jako podrazy členů podsvětí, je motivem, ke kterému se Sullivan vrací často a rád. Je si toho ovšem vědom a díky výše zmíněnému nadhledu z opakování činí jednu ze svých nejsilnějších zbraní. Stejně osvěžující je i koncept vyprávění epické fantasy jako sledu několika úkonů nelegální povahy.

Ve čtvrtém díle tak příběh pohání infiltrace posádky císařské lodi a pnutí uvnitř posádky, kde evidentně pracuje několik skupin proti sobě, přičemž žádná neví zcela jistě, kdo ke komu patří... Souběžně se další z hlavních postav, melengarská princezna Arista, snaží osvobodit vůdce povstání proti říši.

Důležité je, že se však vždy jedná jen a pouze o osvěžení. Jednotlivé dobrodružné mise mají epickou fantasy stále jen jako pozadí. Pokud byste stáli o důsledné prolnutí zlodějských příběhů s epickou fantasy, sáhněte po Sandersonově Mistbornu. Sullivan nabízí přímočarou odpočinkovou četbu. Vždy zábavnou, místy příjemně temnou a především ve správnou chvíli zakončenou. To vše ve stejně lehkém překladu Jany Rečkové, která se v posledních letech nenápadně vyhoupla mezi špičku ve svém oboru.

Neboli ideální inteligentní fantasy zábava na jeden, maximálně dva večery – což je, jakkoliv se to při pohledu na výpisy žánrové produkce zdá neuvěřitelné – velmi vzácné zboží.