V září roku 2014 vyšel v Německu poslední svazek třídílné biografie Franze Kafky. Tím se završilo osmnáctileté úsilí literárního vědce Reinera Stacha a nakladatelství Fischer Verlag, jehož cílem bylo především shromáždit, zhodnotit a uspořádat dosud značně roztříštěné poznatky o Kafkově životě. Jedná se o zásadní počin pro světovou germanistiku, ale dílo může oslovit také širší publikum.

Reiner Stach navštívil v listopadu 2014 Prahu a představil své dílo v Goethe Institutu. Při této příležitosti poskytl rozhovor časopisu iLiteratura.

iLiteratura.cz: Komu je vaše trilogie určená?
Reiner Stach: Řekl bych, že cílovou skupinou nejsou v první řadě akademici, ale milovníci literatury. Existuje mnoho fanoušků Franze Kafky, kteří jsou nadšeni jeho texty a chtějí vědět, kde se vzaly. Jak vypadal svět, v němž takové texty vznikaly. Pro tyto lidi píšu. Takže ne pro čtenáře, kteří hledají interpretaci textů, ale pro ty, kdo chtějí pochopit Kafkovu osobu.

iLiteratura.cz: Vaše dílo je napsané románovou technikou. Pracujete sice jen s podloženými fakty a bez domýšlení detailů, ale vyprávíte příběh jako v románu. Možná i díky této formě jsou knihy přístupné širšímu publiku?
Reiner Stach: Ano. Tato technika má ale i jiné výhody. Když popisujete komplexní situaci jako scénu románovou technikou, čtenář ji pochopí lépe, než kdybyste zvolila formu dlouhé eseje. A situace v Praze na začátku 20. století komplexní byla. Němci proti Čechům, křesťané proti židům, podnikatelé proti dělníkům, všechny tyto konflikty. Lepší je vyprávět, popisovat scény, pak si člověk vytvoří o situaci obrázek.

iLiteratura.cz: A možná je to i zábavnější pro vypravěče?
Reiner Stach: Určitě. Dá to víc práce a je to obtížnější, je třeba znát spoustu podrobností – a ty se dozvíte jedině z novin. Nezbývá, než načíst spoustu denního tisku. Ale když je to hotové, člověk z toho má dobrý pocit.

iLiteratura.cz: A co pro vás bylo při psaní nejtěžší?
Reiner Stach: Často bylo hodně těžké vyhodnocovat důvěryhodnost pramenů. Jeden extrémní příklad: mám k dispozici výroční zprávu z roku 1897 z německého gymnázia na Staroměstském náměstí, kam Kafka docházel. Píše se tam: V tomto roce se u nás nic zvláštního nepřihodilo, všechno v normálu. Jenže v tomhle roce došlo ke zpustošení gymnázia, týden tam probíhaly nepokoje! Němci a Češi vyrazili proti sobě, všude po městě hořelo, zapalovaly se židovské kavárny, gymnázium bylo zdemolováno – a „nic zvláštního se nepřihodilo“. Takže je potřeba všechno ověřovat. Číst pražské noviny, ale i vídeňské a berlínské, skládat kamínky do mozaiky, aby tak pomalu vznikal plastický obraz. To je opravdu těžké. Taky si musíte vypěstovat cit pro to, čemu se věřit dá a čemu ne.

iLiteratura.cz: A jaký je největší obecně rozšířený omyl o Kafkovi?
Reiner Stach: Největší omyl je, že si řada lidí myslí, že Kafka popisuje jenom fantastické světy. Ale on mnohé z toho, co líčí, prožil. Například násilí nebo stroje stojící proti lidem. Leccos viděl mimo jiné ve svém zaměstnání (v pojišťovací společnosti, pozn. red.). Lidi si často myslí, že byl naprostý introvert, který se o svět kolem sebe nezajímal. Což není pravda, zajímal se hodně a pozoroval lidi a město, všechno to do sebe nasával a přetvářel v literaturu.

Máš nesprávné přátele!
iLiteratura.cz: Čím vás Kafka vlastně na počátku vaší kariéry upoutal?
Reiner Stach: Dojem na mě udělaly hlavně deníky a dopisy. Díla samotná tolik ne. Těm jsem tehdy, v pětadvaceti či sedmadvaceti letech, asi ani pořádně nerozuměl. Ale pak jsem si přečetl deníky a dopisy a stal se ze mě taky „fanoušek“. Člověku se to dostane pod kůži. Kafkova inteligence a humor jsou úžasné. A jeho opravdovost. Nenajdete u něj vůbec žádné lži.

iLiteratura.cz: Budete se Kafkou zabývat i dál?
Reiner Stach: Mám teď před sebou několik projektů. Budu v Praze dělat prohlídky pro švýcarskou cestovní kancelář, pět dní strávíme v Praze a jeden v Siřemi, kde Kafka žil u své sestry, takže na venkově. Chci napravit dojem, že Kafka byl vyloženě městský člověk. Měl totiž vztah i k přírodě.
Potom je v plánu zfilmování biografie, měl by vzniknout televizní seriál a já budu kontrolovat scénář. Dělám taky přednášky ve školách o Kafkových dílech, školy si mě hodně zvou, protože v Německu je Kafka jedním z maturitních témat.
Mým čtvrtým projektem je internetová stránka nakladatelství Fischer Verlag, která je věnována Kafkovi – je to nejčastěji využívaná kafkovská stránka na světě s 900 až 1000 návštěvníků denně. A tu mám na starosti.
Takže čtyři kafkovské projekty. Ale moje další kniha zřejmě nebude o Kafkovi, ale o jeho době, o přelomu století. Přesné téma ještě neznám, možná se budu věnovat technice – první kina, první auta, takové věci mě hodně zajímají.

iLiteratura.cz: Ve své včerejší přednášce jste uvedl pojem „historická empatie“, můžete k němu něco říct?
Reiner Stach: Hodně lidí si myslí, že empatie je zkrátka psychologická dovednost. To je sice pravda, ale empatie vyžaduje i fakta. Představte si, že píšete životopis J. W. Goetha. Žil před dvěma sty lety. V jiné době, v jiné společnosti s jinou mentalitou. Potřebujete tedy nejdřív informace o tom, jaké tehdy bylo uvažování lidí a co bylo normální. Pak teprve se můžete podívat: Byl Goethe normální, na svou dobu? Nebo byl něčím výjimečný? A tak můžete získat empatii. Nejdřív je nutné povědomí o době a teprve na jeho základě můžete hodnotit své poznatky o dané osobě. Odtud „historická empatie“. Proto jsem také ve své biografii popsal spoustu stránek o vývoji mentality v Praze nebo třeba o tom, jak jednali Kafkovi přátelé. Nestačí vědět, že se Kafka nikdy neoženil a že celý život bydlel s rodiči. Musíte nejdřív zjistit, jak to dělali ostatní.

iLiteratura.cz: O čem byste si s Kafkou rád promluvil?
Reiner Stach: Samozřejmě bych pár otázek měl! Zeptal bych se ho: Proč kamarádíš s Maxem Brodem? On totiž nebyl dobrý spisovatel a Kafkovi nerozuměl. Mnohokrát mu pomohl, ale nerozuměl mu. Asi bych řekl: Máš nesprávné přátele! ... Ale myslím si, že si to Kafka uvědomoval. Brod mu třeba vždycky říkal: Pro tebe je lepší zůstat v Praze. Ale lepší to nebylo. Líp by se Kafkovi vedlo v nějaké metropoli, v Paříži nebo v Berlíně, Praha pro něj byla příliš malá. Nefungovalo tu žádné dobré velké nakladatelství. Německojazyční autoři z generace před Kafkou, kteří tvořili v Praze, publikovali v Německu. Kafka měl odejít do nějakého německého literárního centra, například do Berlína. Ale Brod mu pořád říkal: Zůstaň tady, kde máš přátele. Nemyslím, že by to bylo ku prospěchu.

Skrytý poklad v Tel Avivu
iLiteratura.cz: Na životopise jste začal pracovat v 90. letech. Tehdy jste doufal, že by v relativně brzké době mohlo dojít ke zpřístupnění pozůstalosti Maxe Broda, která se nachází v Tel Avivu u Brodových potomků. Dnes, o 18 let později, stále ještě zpřístupněná není. Co by se v této pozůstalosti mohlo nacházet?
Reiner Stach: Z vědeckého hlediska jsou nejpodstatnější Brodovy zápisníky a deníky. Nevíme přesně, kolik jich tam je, ale bude jich hodně. Tři nebo čtyři z nich jsem si mohl přečíst, ale existuje například spousta zápisníků z doby, kdy bylo Brodovi teprve osmnáct devatenáct let. Mít je k dispozici by bylo fantastické, protože z téhle doby nemáme jinak nic, dopisy ani nic jiného. Můžeme si přečíst jedině Brodovy memoáry a těm můžeme, ale taky nemusíme věřit.
Potom je tam nějakých deset tisíc kopií dopisů, z čehož asi tisíc pochází z období před rokem 1910, takže z velmi rané doby. A také odpovědi spisovatelů, Thomase Manna, Heinricha Manna, Musila, ale i českých autorů nebo hudebníků, i s těmi si Brod dopisoval. Mít tyhle dopisy by bylo také báječné.
 Potom tam pravděpodobně budou školní slohové práce, referáty, poznámky k přednáškám. Z nich by se dalo vysledovat, co Brod a Kafka četli a o čem přemýšleli. I to by bylo samozřejmě hodně podstatné.
 Dále jsou tam Brodovy knihy, mezi nimiž se pravděpodobně nacházejí i dárky od Kafky. Kafkovy vlastní knihy, ale i další dárky s jeho podpisem. Existuje taky asi deset až dvacet Kafkových kreseb, které jsou dosud neznámé a nikdo je neviděl. Domnívám se, že by tam mohly být i fotografie, protože Brod vlastnil malý fotoaparát, a když byli společně na dovolené ve Výmaru nebo v Paříži, Brod fotil. Můžeme objevit fotografie s Kafkou – nejsem si tím jistý, ale doufám v to. Existuje dvousetstránkový inventární seznam pozůstalosti, na kterém ale samozřejmě není vše. Ta pozůstalost je obrovská, je to byt plný věcí.

iLiteratura.cz: A v čem přesně spočívá problém s jejím zpřístupněním?
Reiner Stach: Problém spočívá v tom, že Brodovi dědicové s ní nejdřív skoro padesát let vůbec nic nedělali a potom se rozhodli ji prodat německému literárnímu archivu v Marbachu. Ale Stát Izrael řekl: Moment, to je židovské kulturní dědictví, to se nemůže dostat do zahraničí, patří to do národního archivu v Jeruzalémě. Takže z toho byl soudní proces a v první instanci vyhrál stát. Dědička se odvolala, celé to probíhá už přes pět let a nikdo neví, jak dlouho to ještě může trvat. Ale jednoho dne se to zpřístupní, ať už v Marbachu, nebo v Jeruzalémě. Musíme si počkat. V Jeruzalémě slíbili, že pokud pozůstalost získají, všechno hned naskenují a dají k dispozici online, což by samozřejmě bylo skvělé.

iLiteratura.cz: Závěrečná otázka – můžeme doufat v český překlad vaší biografie?
Reiner Stach: Překladatelé, kteří by se do toho rádi pustili, tu jsou. Teď se snažíme najít vhodné nakladatelství. Existují možnosti finanční podpory ze strany Goethe Institutu, Česko-německého fondu budoucnosti a podobně, ale nejdřív je potřeba nakladatelství, které by za takto velký projekt převzalo odpovědnost a vydalo by všechny tři svazky. Věřím, že najdeme cestu. Myslím si také, že pro české čtenáře může být kniha velmi zajímavá, protože se v ní hodně hovoří o Praze a o Čechách.

iLiteratura.cz: Takže se budeme těšit! Děkuji za rozhovor.

Ukázka z biografie v českém překladu na webu Goethe Institutu