Touha, opatrnost představuje novinku či prvotinu hned ve dvou ohledech. Jednak představuje českému čtenáři dílo ženy, která je považována za nejlepší autorku, jež se v Číně ve čtyřicátých letech minulého století objevila, a navíc je prvním svazkem nové edice Xin. Olga Lomová o ní v úvodu píše: „A právě těm, kdo mají chuť se s otevřeným srdcem (xin) vydat na cestu za novým (xin) poznáváním světa Číny (Sina) a její moderní literatury, je určena edice Xin (čteno sin).“

Život jako románový námět
Osudy slavné autorky jsou však u nás dosud téměř neznámé. Její vlastní život lze chápat jako dokonalý románový námět. Eileen Chang (čti Čang, 1920‒1995), narozená jako Čang Jing a později matkou přejmenovaná na Čang Aj-ling (fonetický přepis anglického jména Eileen), pocházela z výjimečné rodiny. Její předkové sloužili na přelomu 19. a 20. století čínským císařům a rodina žila v Šanghaji v nesmírném bohatství. Rodinná idyla však netrvala dlouho, roku 1922 se spolu s mladším bratrem a rodiči, toužícími vymanit se z tradičních vazeb, přestěhovala do Tiencinu, kde rok nato skončilo její šťastné dětství. Otcova závislost na opiu a milenkách dovedla její matku k rozhodnutí odjet studovat do Británie. Po četných peripetiích utekla Eileen v osmnácti letech z otcova domu za matkou, která v té době žila v Šanghaji. Tehdy vyšla tiskem její první, anglicky psaná autobiografická próza What a Life! What a Girl’s Life! (1938).

Čínská republika se od svého vzniku potácela ve vnitřních politických problémech. Představitelé hnutí za novou kulturu a tzv. májového hnutí, vzniklého v reakci na politické události roku 1919, se kriticky vyjadřovali k soudobé situaci v Číně. Propagovali myšlenku modernizace společnosti podle západního vzoru jako možného východiska z krize, v níž se Čína po pádu císařství a vlivem výsledků Versailleské konference ocitla. Ani studia E. Chang se neobešla bez peripetií. Po absolutoriu střední dívčí křesťanské školy měla v plánu začít studovat na Londýnské univerzitě, k čemuž však kvůli válečnému stavu nedošlo. Studovala tedy anglickou literaturu na Hongkongské univerzitě, po pádu Hongkongu do japonských rukou v prosinci 1941 se rozhodla pro návrat do okupované Šanghaje. Tehdy začala její úspěšná literární kariéra, publikovala především povídky, fejetony a eseje. Po válce se věnovala rovněž psaní filmových scénářů pro hongkongská studia. Roku 1943 se Chang poprvé provdala. Její manžel Chu Lan-čcheng byl významný autor a redaktor, navíc zastával funkci ministra propagandy v projaponské loutkové vládě. E. Chang se s ním však kvůli jeho opakovaným nevěrám o čtyři roky později rozvedla. V roce 1952 se pod vlivem politické situace v pevninské Číně vrátila zpět do Hongkongu, kde tři roky pracovala jako tlumočnice pro americkou informační službu. Na její objednávku napsala romány The Rice Sprout Song: a Novel of Modern China (1955) a Naked Earth (1956), které měly sloužit jako prostředek protikomunistické propagandy. V roce 1954 se v New Yorku znovu provdala a o šest let později přijala americké občanství. Občas sice pobývala na Tchaj-wanu, ale do Číny se už nikdy nevrátila. Dožila v Los Angeles v ústraní a osamělosti. Popularita E. Chang zažívá dnes novou éru, mimo jiné proto, že se její knihy opět vydávají i v ČLR, a režisér Ang Lee natočil v roce 2007 podle povídky Touha, opatrnost stejnojmenný film, oceněný na festivalu v Benátkách Zlatým lvem.

Každodenní všednost
Literární odkaz Eileen Chang je velmi bohatý. Jejím oblíbeným žánrem byly povídky a novely. Ve svých textech je zdánlivě apolitická, důraz klade na „každodenní všednost“, kterou její postavy prožívají. Ve skutečnosti však píše o palčivých problémech své doby, z nichž mnohé zažila na vlastní kůži: užívání opia a jeho katastrofální důsledky pro celé rodiny, chudoba v kontrastu s konzumním a dekadentním životním stylem, neutěšená situace čínských žen, prostupující všechny společenské vrstvy, hluboce zakořeněné třídní rozpory, které ovlivňují zejména jednotlivce, toužící se z nich vymanit. Obraz rozporuplné „mladé Číny“ vyjádřený prostřednictvím konkrétních, zpravidla tragických osudů ženských hrdinek je dotvářen autorčinou zálibou v přesných popisech, v detailním líčení nábytku, předmětů každodenní potřeby či oděvů. Je patrné, že zásadní vliv na její tvorbu měl klasický čínský román Sen v červeném domě a tzv. „fantastické povídky“, známé i českým čtenářům.

Soubor českých překladů Zuzany Li obsahuje pět povídek, které prokázaly své kvality nejen stálou oblibou u čtenářů, ale i nadšeným hodnocením kritiky a jsou pro E. Chang typické formou i obsahem. Mezi nejslavnější patří úvodní Láska v padlém městě a Zlatá klec, doplněné dalšími povídkami z let čtyřicátých Jasmínový čaj a Uzavřená zóna a titulní prózou se špionážní tematikou Touha, opatrnost, která je však až z padesátých let. V prvních třech textech se setkáváme s tématem tradiční čínské rodiny a jejího zhoubného vlivu na jednotlivce. Hrdinka ironické Lásky v padlém městě vzdoruje zavedeným představám a rozhodne se vymanit z vlivu rodiny, jež jí dává najevo, jak je na obtíž, alespoň sňatkem s dobře situovaným mužem, ovšem bez lásky. Osud hrdinky Zlaté klece je zcela v duchu čínských tradic tragický, ale líčení jejího osudu je pojato moderně. Dívka provdaná za mrzáka z dobré rodiny se vlivem svého okolí a opia změnila ve zlou a pomstychtivou zrůdu, která postupně zničila či otrávila život svých blízkých. Povídka Jasmínový čaj líčí poněkud netypicky vnitřní proměnu mladého studenta, jehož tyranizoval otec, závislý na opiu. V ostrém kontrastu s ním žije spořádaná rodina jeho profesora, do jehož dcery se zamiluje. Zbývající dva texty jsou situovány do okamžiků blokády v okupované Šanghaji. Uzavřená zóna je črta, zachycující citové vzplanutí mezi mladou svobodnou profesorkou a bankovním úředníkem, k němuž došlo v tramvaji při čekání na konec blokády. Povídka Touha, opatrnost se špionážní tematikou pravděpodobně vychází ze skutečných událostí a v době svého vzniku vyvolala značný rozruch svou podobností s konkrétní aférou.

Zuzana Li věnovala nebývalou péči nejen vlastnímu překladu (je třeba zdůraznit, že jde o převod textů velmi náročných, což je dáno nejen kulturními odlišnostmi jako takovými, ale také dobovým kontextem a prostředím v první polovině 20. století módních čínských kosmopolitních měst Šanghaje a Hongkongu, kam je děj povídek situován), ale i doslovu, v němž českému čtenáři zevrubně přibližuje autorčiny životní peripetie. Podává rovněž nástin u nás ne příliš známé politické, kulturní a společenské situace v republikánské Číně. Důraz pochopitelně klade na hodnocení literárního odkazu Eileen Chang, zejména na její povídkovou tvorbu, detailně se zabývá tematikou jejích děl, vysvětluje četné literární narážky (viz mnohoznačný název povídky Láska v padlém městě). V ediční poznámce objasňuje použití české transkripce pro přepis čínských slov, která je (i podle názoru recenzentky) pro překlady krásné literatury vhodnější než mezinárodní transkripce. Domníváme se, že by snad jen bylo vhodnější užít přechýlenou formu autorčina příjmení – Changová.

Povídky Eileen Chang čtenáře zaujmou nejen atmosférou čínských velkoměst v první polovině 20. století, v níž se odrážejí kruté osudy jednotlivců, ale i svou vizualitou a takřka filmovým spádem děje.