Přijít s kočičími stripy a chtít tak okouzlit masy, když celá desetiletí baví lidi na celém světě Garfield, vyžaduje kromě nesmírné odvahy ještě něco navíc. Za prvé vtipnost a precizní grafické ztvárnění, za druhé – a to je daleko důležitější – oslovit čtenáře přes nejmasovější médium, přes internet.

Pokud jste uživateli internetu a nezasáhl vás fenomén Simonova kocoura, jste buď z jiné planety, anebo máte rádi psy (těžko říci, co je horší varianta). Simon´s cat, jak se zběsilý kocour nazývá v originále, má totiž na serveru Youtube.com přes pětatřicet milionů fanoušků.

S takovou základnou už se dá očekávat, že by se mohl prodat i náklad čítající pár desítek tisíc kusů. Dá se dokonce i očekávat, že se kniha bude prodávat i v Česku. A když v ní navíc není jediné slovo na překlad, nakladatelství Paseka ji bez problému mohlo vrhnout na pulty knihkupectví pouhých pár měsíců po originální verzi, která se v zahraničí stala skutečným hitem (nesnáší ji jenom Garfield a milovníci psů).

Kdo je Simonův kocour? Jedná se o kresleného kocoura, který je tak kočičí, až je lidský. Patří Simonu Tofieldovi, jenž ho i maluje. Je to Londýňan a ředitel filmového studia Tandem Films. Jeho krátké animované skeče s kocourem, který je postrachem okolí – a zejména Tofielda samotného – sklidily obrovský úspěch a množství ocenění, mezi nimi i prestižní British Animation Award.

Na rozdíl od svých kočičích příběhů, kde vystupuje vždy jen jeden terorizující roztomilý mazlíček, Tofield žije s kočkami třemi. Tato informace je podstatná i z hlediska recenze, protože poodhaluje, jak je možné, že má Simon tak dokonale napozorované kočičí pohyby. Právě v tom je totiž hlavní rozdíl mezi Garfieldem a Simonovým kocourem. Garfield se během dlouhých let proměňoval z obyčejného, ale cynického tlustého kocoura až po chlupatého a ještě cyničtějšího skoročlověka. Z kočičích vlastností toho do dnešních dob příliš nezůstalo. Simonův kocour je jiný: naprosto kočičí, a to i v okamžicích, kdy bije pána basebalovou pálkou nebo chytá ryby s kamarádem trpaslíkem… To je ale také jediný zásadní rozdíl mezi ním a Garfieldem. Další, jako že Tofield nedrží v knize klasické stripové schéma, ale dovoluje si zachycovat větší celky okolí, nejsou už natolik podstatné.

Simonův kocour jde dokonce v mnohém Garfieldovi ve stopách. Garfield má svého milovaného medvídka Pookyho, Simonův kocour se kamarádí se zahradním sádrovým trpaslíkem… Příběhy obou kocourů by se daly tematicky rozdělit do několika velmi podobných okruhů. Jak Garfield, tak Simonův kocour zcela ovládají a terorizují své pány… Paralel je mnoho a sám Tofield si je musí uvědomovat. Přesto Garfielda ani tak nevykrádá, jako z něj spíše čerpá a některými skeči mu vzdává hold (podobně jako je neoddiskutovatelná inspirace Calvinem a Hobbesem ve stripu se sněhulákem).

Simonův kocour je dalším mezníkem literatury a přilehlých dominií: kniha vzniklá na základě filmu i komiksu dnes není ničím neobvyklým, ale kniha vycházející z videa na Youtube je něčím novým. Něčím, co by literární věda neměla brát na lehkou váhu, a to zejména proto, že Simonův kocour neudělal druhý krok na internetu, jak by se dalo očekávat, ale na papírovém médiu, kterému tak potvrdil jeho neoddiskutovatelnou důležitost v novém, virtuálním věku.

A úplně na závěr se snad ještě sluší dodat, že kniha je neobyčejně zábavná, a to zejména pro ty, kteří neznají kočky pouze z internetu.