Čas od času se i ti nejklasičtější a nejprovařenější komiksoví hrdinové jako Spider-Man pokoušejí překročit vlastní stín. Nebo se o to snaží alespoň některý další z autorů, který v danou chvíli píše superhrdinovu postavu. Nejzajímavější na všech komiksových superlidech totiž není ten, kdo je vymyslel, ale zástupy autorů, díky nimž se stali skupinovým výtvorem. Možná i proto jsou superhrdinové dlouhodobě atraktivní. Ostatně podobně kdysi vznikaly ságy a mýty. Ani psaní dobrodružství o superhrdinech není otázkou týdnů, ale – je-li postava úspěšná – klidně celých desetiletí. K největším „držákům“ komiksového světa patří Batman, který v loňském roce oslavil rovných sedmdesát let.

Spider-Man je podstatně mladší, jeho tvůrce Stan Lee jej komiksu věnoval až v 60. letech minulého století. Za tak dlouhou dobu pochopitelně může vzniknout i mnoho nekvalitního materiálu, ale čas od času se urodí příběh, který je do kánonu dané postavy přijat. A právě takový příběh si přeje vytvořit každý komiksový scenárista – kdo by také netoužil po pomníčku vedle nesmrtelného a nadlidského literárního hrdiny?

Zatímco u Batmana nahrávala vytváření závažných příběhů sama podstata hrdiny a jeho původ, u Spider-Mana, jenž byl stvořen jako pubertální fracek bez špetky uctivosti, si museli čtenáři počkat, až jej scenáristé konečně nechají dospět. Za „dospělé“ jsou považovány příběhy zhruba od doby, co se Peter Parker (jak zní pravé Spider-Manovo jméno) oženil se svou druhou největší láskou Mary Jane. Právě z tohoto období pochází příběh Kravenův poslední lov scenáristy J. M. DeMatteise a Mika Zecka z přelomu 80. a 90 let minulého století.

Byla to pro Spider-Mana bouřná doba, kdy na čas odložil červenomodrý kostým a oblékal se do černé s bílými znaky. Avšak osvětlovat historii převleku a všeho, co se tenkrát Marvel rozhodl pavoučímu hrdinou natropit, je spíše téma na román, tudíž se věnujme Kravenovu poslednímu lovu.

Kraven je jednou z klasických superpadoušských postav marvelovského vesmíru. Lovec ruského původu, který žije zabíjením. Ulovit Spider-Mana by se mu pochopitelně líbilo, i když právě o to se marně snaží celá léta. Jenže příběh se chýlí ke konci, Kraven chce odejít do superzločineckého důchodu. A pěkně se ctí. Tentokrát příběh dokonce odhalí něco více o zločincově původu i zdroji jeho moci. Ta se podle DeMatteise skrývá v prastarých praktikách sibiřských šamanů.

S motivem šamanismu shodou okolností pracuje v současnosti ve Spider-Manovi i jeden z nejuznávanějších komiksových tvůrců, J. M. Straczynski. Pavouk jako totemové zvíře v sobě skrývá tajemné kouzlo, a tak není divu, že se autoři snaží zpestřit vědecky zaměřenému Parkerovi život nepochopitelnou magií. A jak se zdá – líbí se to i čtenářům.

Pokud patříte mezi fanoušky pavoučího muže, Kravenův poslední lov vás bezpochyby potěší. A kdybyste na knihu připadli náhodou a bez znalosti univerza nakladatelství Marvel, dá se jen těžko odhadnout, co si z ní odnesete. Nejedná se o typického Spider-Mana – což ovšem může být „prvočtenáře“ i jasně pozitivní devizou. Příběh ze samého středu hlavního proudu popkultury jde tak do hloubky, jak jen se v roce 1989 jeho autoři odvážili. Najednou zde nejde jen o zabíjení, ale o loveckou čest, o dokonalé pochopení protivníka, nepřátelství na život a na smrt a pochopitelně o lásku. Spider-Mana tu konečně donutili chovat se dospěle a vážně, dokonce i jeho věčné vtipné hlášky se vytratily, když musel polykat hlínu.

Je poměrně jasné, proč nakladatelství Crew vybralo právě tento komiks. Právě tím, jak je odlišný od ostatní pavoučí produkce, je jako stvořený pro rozšíření obzorů českých fanoušků. Spider-Man u nás totiž s přestávkami jako jediný superhrdinský americký komiks vychází právě od počátku 90. let, a tudíž je nač navazovat. Překlad Jiřího Pavlovského je u superhrdinského komiksu jako vždy zárukou kvality.