Erwin Mortier (1965) je rodák z obce Nevele poblíž vlámského Gentu. Vzděláním je kunsthistorik a diplomovaný psychiatrický ošetřovatel. Přispívá do belgického deníku De Morgen (jeho sloupky komentující domácí i světové události vyšly knižně pod titulem Pleidooi voor de zonde – Obhajoba hříchu), píše také do renomovaných nizozemských literárních časopisů, např. De Gids a De Revisor, a spolupracuje s belgickou rozhlasovou stanicí Klara (zaměřenou na vážnou hudbu). V letech 2005-2007 zastával funkci gentského městského básníka – jeho verše z té doby vyšly souborně pod názvem Stadsgedichten 2005-2006. Kromě vlastní literární tvorby také překládá z angličtiny (např. trojici vzpomínkových knih ošetřovatelek z první světové války).
Debutoval v roce 1999 komorním románem Marcel (č. 2013), který vzbudil takový ohlas (získal m.j. Cenu zlatého oslího ucha za nejlépe prodávaný debut roku), že se Mortier od té doby psaním živí. V roce 2000 následovala další útlá knížka Mijn tweede huid (Moje druhá kůže), v témže roce básnická sbírka Vergeten licht (Zapomenuté světlo, cena C. Buddingha za nejlepší poetický debut roku), v roce 2002 pak třetí ze série komorních novel Sluitertijd (Doba expozice). Po těchto třech tichých, stylisticky vytříbených příbězích, jejichž společným prvkem je perspektiva chlapeckého vypravěče a líčení scének z rodinného života na vlámském venkově, autor oznámil, že chce napsat epos srovnatelný se slavným dílem Hugo Clause Het verdriet van België (Smutek Belgie) z roku 1983. Bylo proto překvapením, když na podzim 2004 přišel s dalším pokračováním své komorní trilogie, rozsahem dokonce nejútlejším: Alle dagen samen (Všechny dny). Plánovaný čtyřsetstránkový román Godenslaap (Spánek bohů), příběh staré paní, která se před svou marockou hospodyní rozvzpomíná na zážitky z těsného sousedství západní fronty první světové války, vyšel v roce 2008 a získal významnou knihkupeckou cenu AKO. V roce 2011 napsal Mortier autobiografický román o své matce trpící alzheimerovou chorobou Gestameld liedboek – Moedergetijden (Zajíkavý zpěvník – Mateřské slapy).
Kromě formální a stylistické spřízněnosti Mortierových próz je tu i příbuznost tematická: vypravěč – tichý, vnímavý chlapec obklopený péčí a láskou široké rodiny, postupně objevuje prasklinky rodinné soudržnosti a odhalí určité tajemství: v Marcelovi jsou to okolnosti smrti zbožňovaného strýčka, který zahynul, jak se ukáže, na východní frontě jako voják wehrmachtu (vlámské vlastenectví se totiž často překrývalo s oporou hitlerovského režimu), Mijn tweede huid je odhalení a akceptace vlastní homosexuality, což na vlámském katolickém venkově není právě snadné, v knize Sluitertijd odhalí vypravěč vychovávaný strýcem s tetou tajemství svých rodičů, Alle dagen samen je první konfrontace dítěte se smrtí. Jiná společná linie – reminiscence minulosti a odraz belgické historie v soukromých osudech – spojuje pozdější román Godenslaap s předchozí tvorbou.

Česky:
Erwin Mortier: Marcel, přel. Veronika ter Harmsel Havlíková, Paseka, Praha – Litomyšl 2013, 144 stran

Internetové odkazy:
Ukázka z českého překladu románu Marcel
http://nl.wikipedia.org/wiki/Erwin_Mortier (i angl.)
http://www.erwinmortier.be/ (i angl.)

Literární ceny (výběr):
Debutantenprijs za román Marcel (2000)
Gouden Ezelsoor za román Marcel (2000)
C. Buddinghprijs za sbírku veršů Vergeten licht< (2002)
AKO Literatuurprijs za román Godenslaap (2009)

Bibliografie (výběr):
1999 Marcel (román), č. 2013
2000 Mijn tweede huid (román)
2000 Vergeten licht (poezie)
2002 Sluitertijd (román)
2003 Pleidooi voor de zonde (sloupky)
2004 Alle dagen samen (román)
2007 Stadsgedichten 2005-2006 (poezie)
2007 Avonden op het landgoed. Op reis met Gerard Reve. (portrét spisovatele Gerarda Reveho)
2008 Godenslaap (román)
2011 Gestameld liedboek – Moedergetijden (autobiografický román)